Naši předci, též fandové kolektivních sportů, se zde usadili a postavili dům zřejmě s úmyslem být v centru sportovního dění. Celá léta jsme svědky fotbalových utkání s nadšenými fanoušky a bereme to tak, že to ke sportu patří a jakž takž si přivykáme zvuku vuvuzel a bubnů, které provází většinu zápasů. Ovšem to není jediné, co k nám ze hřiště přichází. Denní příval vulgarismů při trénincích mládeže a dospělých, při jejichž slovníku by zčervenal i Johnny Depp, který je přezdíván Největší sprosťák Hollywoodu! A což teprve noční estrády ozývající se z restaurační zahrádky SK Ďáblice, kde se slaví úspěchy i neúspěchy ďáblických sportovců hluboko do noci, což „oceňujeme“ v létě, kdy při vedrech musíme otvírat i okna do zahrady, abychom se horkem nezalkli.
O to více nás „potěšila“ informace z radnice o záměru vystavět multifunkční halu za hřištěm a její plánované napojení přes slepý konec Hořínecké. Nejedná se totiž o standardní komunikaci, ale o 3 m široký spíše chodník vzdálený necelý metr od oken našeho domu. A teď se pravděpodobně již vůbec nevyspíme neb nám ještě pod otevřenými okny do noci budou procházet „sportovci“, kteří budou využívat tuto „úžasnou a chvályhodnou“ sportovní halu. Neumíme si představit příjezd k hale a hlavně odjezd od haly jakékoliv těžké techniky (staveništní i záchranného sboru) přes tuto 75 m dlouhou jednopruhovou myší díru s 1,5 m převýšením v poslední třetině a bez otočky na jejím konci. Nemluvě o tom, že náš dům je z první republiky, bez patřičných základů a při průjezdu těžké techniky v jeho těsné blízkosti hrozí jeho poškození. Nepředpokládáme, že v tomto případě SK Ďáblice nebo obecní úřad ze svých rozpočtů poskytnou dotaci na jeho opravu. Vmáčknutí tak ohromné haly na hranici s rezidenční zástavbou, těsně k našim nemovitostem, nepovažujeme za citlivé, ohleduplné a profesionální umístění této stavby.
Bohužel, při nedostatku informací, jsme požádali o doplňující informace předsedu klubu SK Ďáblice, protože se cítíme plánovanou stavbou dotčeni. Nejdříve nám bylo přes druhou osobu vzkázáno, že se s námi nemá o čem bavit a kdyby chtěl, že nás osloví sám. Na to konto jsme se připojili svými podpisy k petici a ledy se pohnuly. Dostali jsme pozvání k osobnímu jednání. Jak jsme staří, tak jsme hloupí. Pravidlo: Jednej na neutrální půdě, jsme podcenili a vkročili na hřiště, kde jsme byli usazeni na jednu z laviček restaurace. Pan předseda na nás dosti hlasitě křičel své argumenty, zřejmě ve snaze překřičet skandující klaku příznivců SK posilněnou zlatavým mokem. Dozvěděli jsme se, že si vymýšlíme, co v plánu není – cesta kolem našeho domu prý vůbec plánovaná není … a jestli chceme, aby místo haly byl na pozemku za námi psinec, či panelák… Při otevření otázky parkování, kdy při každé sportovní události je okolí hřiště zcela obsazeno vozy sportovců a jejich příznivců, nám opět bylo velmi hlučně vysvětleno, že přece parkovací místa jsou na veřejném pozemku a my nemáme právo parkovat před vlastní nemovitostí ani v rámci slušnosti. Pan předseda ale opomněl, že na tato parkovací místa naši předci museli „dobrovolně“ odevzdat část svých pozemků pro tyto účely. Tím ale vše ještě neskončilo. Aby nám ukázali, že není všem dnům a argumentům konec, povolili za naším domem odpálení ohňostroje, jaký se jen tak v Ďáblicích nevidí. Jeho rozsah by jistě docenili tvůrci speciálních efektů ve válečných filmech. Posledním krokem a důkazem moci bylo pokácení aleje topolů pod záminkou, že se jedná o staré a nemocné stromy. Opravdu tomu tak bylo? Spíše ne, stáří stromů bylo cca 15 let, takže spíše než staré a nemocné byly stromy neudržované a zanedbané.
Tak jako SK prostřednictvím jeho předsedy hájí zájmy sportovců, my hájíme svou nemovitost. Nechceme bránit výstavbě sportovní haly, která by sloužila ku prospěchu všem, jen apelujeme na zdravý rozum všech, co mají s halou co do činění, aby byla hala přiměřená finančním možnostem obce, celoročně uživatelná a aby se co nejméně dotkla občanů bydlících v její blízkosti.
Zuzana a Tomáš Janů

Vyjádření k textu manželů Janů od lidí přítomných výše popsanému jednání s SK Ďáblice
Krásný článek, co se týká spisovatelského umění, bohužel od reality je trochu jinde.
To, že se na hřišti hraje fotbal, asi není nic výjimečného. To, že se hraje v sobotu dopoledne také ne. Mistrovská utkání nejdou z pochopitelných důvodů hrát ve středu dopoledne, kdy jsou obyvatelé okolních domů v práci.
Co se týká fanoušků – nevedeme si evidenci, při kterém zápase se jakým způsobem fandí, nicméně popisované vuvuzely na hřišti nikdo nemá a bubínek se tam objeví při mistrovském utkání dospělých zpravidla v neděli odpoledne. Nevím, co tedy kdo slyší.
Co se týká nočních estrád, tak sami kontrolujeme dodržování nočního klidu – po desáté hodině, i když ještě někdo na hřišti sedí, tak rozhodně ne za doprovodu noční estrády. Jeden ohňostroj, odpálený ze hřiště, je asi důvod, proč by měli být fotbaloví funkcionáři zavřeni na doživotí.
To, že fotbalový oddíl chce spolu s obcí vystavět sportovní halu, je podle názoru některých občanů asi trestný čin - tedy hlavně u těch, kteří jsou v sousedství.  Když se podíváme na katastrální mapu Ďáblic, tak by asi hala nevadila nikomu, pokud by byla někde za skládkou. Pokud se budeme bavit o parkování, myslím, že tři auta patřící obyvatelům jednoho domu s dost velkou nevyužitou zahradou je taky trochu moc.
Co se týká jednání, které na které pisatelé poukazují, tak je nutno podotknout, že se na jednání dostavili o cca 25 minut později, „protože byli v práci“. To, že se sedělo na lavičce, bylo na základě návrhu pana předsedy, s čímž ostatní souhlasili. Jednání vedl předseda SK Ďáblice pan Mošnička stylem, kterému jsme se divili i my, protože tak klidným způsobem bychom to my ostatní nezvládli.  Důvodem proti hale bylo od manželů Janů hlavně to, že cestou kolem jejich domu nesmí chodit děti do haly a nesmí tam projet žádné vozidlo IZS, protože by jim spadl dům. Velice nás zaráží nařčení, že pan předseda křičel, zřejmě ve snaze překřičet skandující klaku příznivců SK posilněnou zlatavým mokem. V době jednání zde bylo přítomno asi pět lidí, někteří raději odešli do místnosti, protože jak poté sdělili, nechtěli poslouchat nesmyslné názory proti hale.  Při jednání nebylo nutné, aby předseda někoho překřikoval, protože každý jen mlčky poslouchal názory pana Janů, který se neustále odvolával na informace „zastupitele“ pana Rexy.
Aleš Sládek, Jaroslav Vodák a Petr Vodenka