Poslední dubnová noc je nazývána nocí Filipojakubskou. Její prožívání zřejmě nepatří mezi tradiční české zvyklosti, neboť se o ní nedochovaly žádné staročeské písemné zprávy. Svůj původ má zřejmě v německých a skandinávských zemích. Většina odborníků spatřuje spojitost mezi Filipojakubskou nocí a starým keltským svátkem zvaným Beltine, který připadal na stejnou noc jako dnešní „pálení čarodějnic“. Jednalo se o svátek plný radosti a veselí, zpěvu a tance. Zapalované ohně značily jakýsi předěl mezi temnou a světlou částí roku, která měla právě po svátku Beltine nastat. Keltové věřili, že právě o té noci mají svou největší moc víly, elfové a čarodějnice. Obřady kolem ohně provázel také zvyk házení zapálených košťat do vzduchu, který se časem proměnil v upalování figuríny čarodějnice. O tom, jak jsme starý keltský zvyk prožili v Ďáblicích, svědčí následující fotoseriál :-)

Text a foto : Pavel Veselý