Reakce Nory Hrazimové na příspěvek "Ze zápisníku starosty" k tématu osobní odpovědnosti, sounáležitosti a sociální pomoci (ĎZ 06/19)

Vážený pane starosto, dosti nemile se mne dotkl Váš stránkový komentář k mé úvaze o stáří. Podsouváte mi něco, co jsem vůbec nezamýšlela.

Hlavně nevím o žádných nepravdivých informacích, které uvádím. Nechci v žádném případě špinit plody Vaší bohulibé činnosti v Ďáblicích. Pokud jste to vnímal jako útok na svou osobu, tak to je bohužel Váš problém. Chtěla jsem opravdu jen upozornit na neblahou situaci, ve které se v dnešní době nachází mnoho lidí, nejen seniorů. Domnívám se, že je morální povinností vedení obce, aby pomohlo člověku, který celý svůj produktivní život prožil na jednom místě, a teď jej okolnosti nutí toto místo opustit, je z toho naprosto zoufalý a neví si s tím ve svém pokročilém věku rady. Nebudu opět jmenovat, na přání oné osoby, o kterou se jedná, ale pan starosta zajisté onu osobu velmi dobře zná, a to je důležité. Netušila jsem, že upozorněním na takovýto problém, vyvolám tak obrovskou vlnu negativity, připadá mi to absurdní. Zřejmě se opět potvrdilo rčení, že dobrý skutek byl po zásluze potrestán. Ještě se vrátím k tomu, zdá se, nešťastnému tématu Domu seniorů: opravdu jsem neviděla žádné smlouvy, vyhlášky, povolení…nejsem totiž ani úřednice, ani zastupitelka. Před 11 lety, kdy jsem se do Ďáblic přistěhovala, stál na louce, kde je dnes Obecní úřad, velký stojan s nápisem: Zde bude stát Dům seniorů, tak, z tohoto pramene jsem čerpala svou informaci. Dále pane starosto uvádíte, že snad „nepřeji“ Ďáblicím poštu a zdravotnická zařízení, to je ale opravdu směšné. Přeji ďáblickým občanům naprosto vše nejlepší, ať si všeho užívají vrchovatou měrou. Navíc, myslím, tedy vím, že pošta i lékaři tu existovali dávno před postavením Obecního úřadu.
Teď to nejpodstatnější: jsem ráda, že jsem se pokusila cestou, která je mi opravdu nejbližší, upozornit a snad i mým článkem pomoci řešit bytový problém jedné konkrétní paní seniorky.

S pozdravem
Mgr. Nora Harazimová