Přibližně před patnácti lety vnučka Petra, podle vzpomínek svých prarodičů tehdy asi devítiletá, jednoho dne řekla: „Dědo proč v té zahrádce před domem jsou jenom kytky? Dej mi tam nějakou figurku, bude to veselejší a já si s ní můžu hrát.“ Tím dědou byl Václav Tábořík, jehož předzahrádku u domku v Zákupské ulici mnozí z vás dobře znají. Jako ji znají nejen náhodní kolemjdoucí, ale také děti z ďáblické mateřské školy, a dokonce i ty ze sídliště.

 Nápad vnučky vrtal panu Táboříkovi hlavou, takže zanedlouho se před domem objevily postavičky z pohádek a večerníčků, vyřezané lupenkovou pilkou z překližky a pomalované barvami. Jak se ale brzy ukázalo, lepená překližka podléhala vlivem dešťových přeháněk rychle zkáze a figurky se rozpadaly, takže čím dál zkušenější řezbář se modernizoval. Opatřil si pilku elektrickou a překližku vyměnil za desky určené na plovoucí podlahy.

 „Desky jsme museli nejprve odmastit, na plochu nakreslit obrázek, pak figurku vyřezat a obarvit. Barvy kupujeme vodou ředitelné, které ale po zaschnutí zůstávají stálé a nerozpustí se. Manžel pak ještě obtáhne kontury černou linkou, aby byla figurka výrazná,“ vysvětluje manželka Věra, která s pohádkovým světem před jejich domkem pomáhá. V dětských knížkách, v omalovánkách nebo časopisech, hledá nové postavičky, které pak zvětšuje a kopíruje na zmiňované desky.  Přibližně po měsíci pan Tábořík sestavu figurek obměňuje. Poznamenává, že za ty roky jich má ve sklepní dílně už několik stovek.

Vyřezávané figurky z dětského světa zabydlují předzahrádku přibližně od poloviny dubna do konce října.  Takže na jaře, při procházce po Ďáblicích, nezapomeňte na Zákupskou ulicí.

   Pavel Veselý