Etapa I. – zázemí ďáblického parku
Tři úrovně sdílení
Nové zázemí ďáblického parku chápeme jako trojí příspěvek ke sdílení veřejného prostoru pro návštěvníky této parkové zahrady:
- Obec – první z úrovní tvoří venkovní dřevěná terasa otevřená do ulice širokými schodišti propojujícími park s obcí.
- Krajina – druhou úrovní je naopak zvlněná střecha zázemí, zapojující se plynule jako krajinný prvek do kontextu parku.
- Lidé – třetí úrovní zastřešující obě předchozí jsou vnitřní prostory objektu sloužící nejen jako technicko-hygienické zázemí uživatelů i správy, ale především jako vstřícné místo pro setkávání místních obyvatel i jejich hostů.
Obec
Dřevěná platforma terasy uvozující celkovou situaci objektu je zasazená do betonového rámu schodišť. Ta vyrovnávají úrovně navazujícího terénu. Ve střední části se rovina platformy setkává s chodníkem a umožňuje bezbarierový přístup do všech částí objektu. Terasa je zároveň jevištěm i hledištěm, přistínění v letních měsících zajišťují srolovatelné bílé plachty namísto reklamních slunečníků. Všechny vstupy do objektu se realizují vedle sebe v jeho prosklenné fasádě, vše, kromě toalet a skladu, je v něm transparentní.
Krajina
Střecha objektu zázemí je terénní součástí parku, tvoří dřevěnou „vlnu“ sloužící jako velké atypické hřiště. Vlna se zvedá z travnaté plochy před sebou a nabízí jak otevřenou platformu pro dětské hry, tak podium pro rozmanitá setkání a nakonec i elevaci pro letní kinoprojekci. Hrana vlny je zabezpečena vysokým zábradlím s výplní ocelovou sítí porostlou vegetací. Po jedné straně je vlna opatřena schodištěm pro zimní radovánky, kdy se může snadno proměnit v „sáňkovací kopec“ a skluzavku. Vyvýšená část spodní hrany podia, určená k posezení nebo třeba vyhlašování vítězů, v zimě dobře poslouží například jako skokánek.
Lidé
Vnitřní prostory slouží jako komunitní „obývák“ s čajovou kuchyňkou k svobodnému posezení, nikoliv jako placená kavárna, kde si host musí pořád objednávat. Panoramatický rozhled po obci i parku je umožněn skrze prosklenné stěny zpod masivní střechy. Snižující se stropní podhled umocňuje zážitek intimity pro přátelské sdílení se sousedy. Ve svých krajních polohách může sloužit jako police pro knížky a nejníže i jako police na hračky a kreslicí potřeby kombinované s tabulí.
Studii zázemí ďáblického parku pro městskou část Praha-Ďáblice připravil autorský tým architektů ve složení Petr Hlaváček, Magdalena Hlaváčková mladší, Anna Háblová, Zdeňka Zymáková a Jakub Filip Novák na podzim roku 2012
