Hořínecká

Původně bezejmenná ulice byla r. 1922 pojmenována Žižkova podle husitského vojevůdce a politika Jana Žižky z Trocnova. V r. 1971 pak byla přejmenována na Hořínecká podle obce Hořín, ležící ve středních Čechách jihozápadně od Mělníka[1] (název by měl tedy správně znít Hořínská). Část Hořína dostali Křižovníci již v r. 1233.[2] V listinách jejich řádu lze najít, že „2. březen 1357 Bernard z Vrbna prodal za 221 kop grošů pražských velmistru a konventu špitálu svatého Františka svůj podíl na statcích ve Vrbně (Wyrbna), Hoříně (Horzim),...které držel zákupným právem.“[3] Také J. F. Beckovský píše, že „roku 1788 náležely k Ďáblicům dva domy v Hoříně...v sousedním okrese mělnickém.“[4] Obcí Hořín vede cyklotrasa č. 2 Praha - Kralupy n. Vlt. - Mělník - Litoměřice - Ústí n. L. – Děčín, která prochází přes technickou památku Zdymadlo Hořín. Zdymadlo bylo vybudováno na konci 19. století v souvislosti s otevřením mělnického lodního překladiště a regulačními pracemi na Labi jako laterální kanál Mělník - Vraňany, který zkrátil lodní cestu po Vltavě. Překonávaný spád je 8,5 m a zdymadlo je tak nejvyšší plavební stupeň v úseku Praha - Mělník.  Dílo projektoval v secesním stylu František Sander.[5]

 

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 1. díl, str. 215

[2] Kniha památní na sedmisetleté založení českých křižovníků s červenou hvězdou, str. 282

[3] http://monasterium.net/mom/CZ-NA/RKr/fond?

[4] PhDr. Miloslav Wimmer a kol.: ĎÁBLICE, str. 22

[5] Wikipedia