Ulice vznikla ve 20. letech minulého století současně s ulicí Legionářů a Mšenskou, když v souvislosti s pozemkovou reformou byl rozparcelován pozemek Křižovníků na východ od ulice Ďáblické (viz ulice Legionářů). V letech 1922-1971 nesla jméno Tylova podle Josefa Kajetána Tyla, českého buditele a dramatika, autora textu české národní hymny. Po připojení Ďáblic k Praze byla ulice pro duplicitu názvu přejmenována na Lobečskou podle obce Lobeč.[1]

Obec Lobeč ležící severně od Prahy na Mělnicku stojí v krajině osídlené kontinuálně již od mladší doby kamenné. Poprvé je písemně zmiňována v roce 1323. Od roku 1995 je v Lobči vesnická památková zóna.[2] Je zde pohřben spisovatel, archeolog a pedagog Eduard Štorch, jehož sbírka archeologických nálezů z Ďáblic (převážně z Battistovy cihelny) pocházejících z nejrůznějších období pravěku je v inventáři Národního muzea.[3] Stejně jako Ďáblice má i Lobeč svou technickou památku – parostrojní pivovar. O pivovaru v Lobči se poprvé píše v roce 1586 a z té doby je i renesanční jádro stávající stavby. Svou současnou podobu získal přestavbou v průmyslový typ parostrojního pivovaru na konci 19. století. Výroba piva byla v Lobči ukončena v roce 1943, v roce 1949 byl zakonzervovaný pivovar definitivně zrušen a výrobní technologie sešrotována. Přesto je dnes areál pivovaru dokladem existence průmyslového odvětví typického pro celou oblast Čech. Vzhledem k povaze a autenticitě stavby se ve středních Čechách jedná o unikátní industriální památku, která je zapsána do Ústředního seznamu kulturních památek ČR. Od roku 2007 je pivovar v soukromých rukou a postupně probíhá stavební obnova a oživování pivovaru jako turistické atraktivity Kokořínska. Roku 2009 prohlásilo Ministerstvo kultury pivovar památkou a v roce 2013 se stal součástí Evropských stezek průmyslového dědictví (ERIH).[4], [5]

Na levém vltavském břehu stávala jiná starobylá ves Lobeč, ta je však dnes součástí aglomerace města Kralupy nad Vltavou. Kralupy jsou prvně připomínány roku 1253, kdy je držel pražský konvent Křižovníků s červenou hvězdou, který zde nejpozději ve 2. polovině 14. století postavil tvrz. Křižovníci vlastnili Kralupy s menšími přestávkami fakticky po celou historii, byly součástí jejich panství Tursko. Lobeč se prvně písemně připomíná r. 1088, podle archeologických nálezů však zřejmě existovala již od doby slovanského osidlování. Do 13. století byla zbožím duchovním, pak se dostala do světských rukou.[6] Stavbou železnice Praha – Drážďany v letech 1845-1850, jejíž trať proťala lobečskou náves, ves v podstatě zanikla. R. 1902 byla připojena ke Kralupům, dnes není ani místní částí, pouze katastrálním územím.[7]

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 1. díl, str. 411

[2] Jan Pešta: Encyklopedie českých vesnic, 1. díl, str. 139

[3] Michal Lutovský, Lubor Smejtek a kol.: Pravěká Praha, str. 299, 430

[4] http://www.lobec.cz/archiv-pivovaru

[5] http://bydleni.idnes.cz/pivovar-lobec-0d3-/dum_osobnosti.aspx?c=A151004_115303_dum_osobnosti_web

[6] Ottův slovník naučný, XVI. díl, str. 220

[7] Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl, str. 148-152