K ulici Nad Akcízem poznamenává Pražský uličník: „Akcíz, daň z dovozu potravin do velkých měst, se v Praze vybírala od r. 1829. Název byl používán i pro hranici (čáru) potravní daně a přeneseně i pro budovy, kde se vybírala. Na okrajích Prahy je těchto budov dochováno několik, zde se jedná o nedalekou budovu čp. 160. Pojmenování bylo schváleno v roce 2011.“[1] Budova ďáblického akcízu byla postavena na počátku 20. let minulého století. Na její venkovní zdi je ve výklenku malba římského boha Merkura, patrona obchodu, zisku, cestování, lsti i zlodějů,[2] a pamětní deska s textem, který osvětluje, jaký byl původní účel a další osud domu: „Dům zvaný „AKCÍZ“ je jedním z mála dodnes zachovalých objektů, které byly stavěny za účelem vybírání daně na „POTRAVNÍ ČÁŘE“, což byla hranice „VELKÉ PRAHY“ zřízená zákonem k 1. 1. 1922. Daň se zde vybírala až do roku 1942. V přízemí objektu byla též četnická stanice (1940-1950). Patro bylo využíváno jako obecní byty od roku 1942, přízemí od roku 1950. Dům byl rekonstruován v roce 2003 dle projektu ing. arch. Karla Kučery. Patronem celníků a finanční stráže byl římský bůh MERKUR“.[3]
Akcíz obecně býval druh nepřímých daní, které vybíral stát nebo jeho samosprávné části (např. města) z předmětů v tuzemsku vyrobených a spotřebovaných. Samo slovo má základ v latině – accisa, od latinského accidere – „ad“ (k) a „caedere“ (seknouti), a znamenalo asi původně zářez, jímž se vyznačovalo zaplacení poplatku.[4] Vyskytuje se i ve francouzštině (accise), v italštině (accisa), v angličtině (excise), ve španělštině (zisia) a v němčině (Ziese). V české terminologii ho najdeme ve významu „potravní daně u bran vybírané“.[5] Potravní daň byla historickým pozůstatkem cel a poplatků, které ve středověku uplatňovala jednotlivá města ve snaze bránit se přílivu výrobků z okolí, resp. mít podíl z jejich prodeje. Časem došlo k její postupné přeměně na určitý druh spotřební daně uvalený na dovoz potravin a nápojů do vybraných měst, tedy tzv. „akcíz“. Daň bylo potřeba uhradit „na potravní čáře“, tj. na pomyslné čáře města, kde na hlavních vstupních komunikacích zřizovala finanční správa kontrolní body, tzv. městiště, kterým se za první republiky začalo hovorově říkat akcíz.[6] Dovozce musel přihlásit „zboží spotřeby“ (tj. potraviny, živá hospodářská zvířata, případně i nápoje) a podle sazebníku (množství, váhy) zaplatit potravní daň. Jako doklad o zaplacení obdržel zvláštní stvrzenku (boletu).[7] Tento rakousko-uherský model „všeobecné potravní berně“ převzal automaticky i nově vzniklý československý stát. Ustanovením zákona č. 264 a nařízení č. 265 z dubna 1920 byl pak nově upraven zákon o potravní dani na čáře. Po uzákonění vzniku tzv. Velké Prahy bylo vydáno „Nařízení o přeložení čáry pražské potravní daně na čáře“ (č. 674/1920 Sb.), kde v Příloze č. 1 bylo popsáno, kudy vedla čára v tehdejším katastru Ďáblic: „…Překročujíc Rumburskou silnici vede po východním jejím okraji až ku sloupu č. 25, kde odbočuje po vnitřním okraji cesty č. kat. 480 v katastrální obci Ďáblice, vedoucí severně kol Ďáblického háje (Ládví), postupuje po hranicích pozemků č. kat. 367 a 371, sleduje vnitřní hranici cesty č. kat. 473 až ku samotě Ovčínu, odbočuje před touto po hranici pozemku č. kat. 332, vystupuje ku křížku na pozemku č. kat. 384, sestupuje ku vnitřnímu okraji cesty č. kat. 472, po němž vede až ku sloupu č. 26 na silnici z Ďáblic do Libně, překročuje tuto silnici a vede dále po hranici nového obecního hřbitova Ďáblického, ...“. Potravní čára tedy vedla od dnešní silnice Ústecké po jižním okraji Dolních Chaber ulicí U Větrolamu, podél severního okraje Ďáblického háje na východ do Ďáblic, po (místy podél) Květnové až k před pár lety zrekonstruovanému chodníčku k hvězdárně, po něm ke křížku u hvězdárny, od křížku k vnitřnímu okraji ulice K Ovčínu a po něm k ulicím Ke Hvězdárně a Učitelské, přes ulici Ďáblickou a kolem plotu Ďáblického hřbitova směrem na Letňany.[8] [9] Silnice z Ďáblic do Libně bývala významnou komunikací, po níž zemědělci, ovocnáři, zelináři a vinaři z Polabí, Mělnicka a Litoměřicka zásobovali svým produkty hlavní město Prahu, proto zde bylo zřízeno stanoviště pro výběr akcízu.
(Poznámka: Jak popsal v r. 2011 ve svém článku v Ďáblickém zpravodaji J. Havrda[10], prosadit název ulice podle v obci všem známého pomístního názvu „akcíz“ nebylo vůbec jednoduché. Magistrátní místopisná komise nejdříve název „Nad Akcízem“ odmítla a navrhla, aby nová ďáblická ulice byla pojmenovaná po Stjepanu Radičovi (1871-1928), chorvatském popularizátorovi českého jazyka. Jen díky velké snaze vedení obce byl název nakonec schválen v obcí požadované podobě.)
Jana Rexová (s přispěním p. Pavla Hrdličky)
[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 3. díl, str. 115
[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Merkur_(mytologie)
[3] http://www.pametni-desky-v-praze.cz/products/dum-zvany-akciz-na-dome-cp-160-v-dablicke-ul-4-praha-8-dablice/
[4] http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1955
[5] Ottův slovník naučný, díl I., str. 621
[6] časopis DP kontakt, č. 8/2004, str. 2-3, „Když se zastavovalo na městištích“
[7] http://www.tomfijala.cz/csrI1918-1939/znamky/rpd/PPN3.htm
[8] http://archivnimapy.cuzk.cz/men_c/VS-IV-15/VS-IV-15-1_index.html
[10] http://dablice.cz/sites/default/files/zpravodaj/1323269424_zprav12_11.pdf str. 10-11