Ulice vznikla a byla pojmenována v r. 2003 podle středočeské obce Nelahozeves[1] ležící ve Středočeském kraji, okres Mělník, a spadající pod obec s rozšířenou působností Kralupy nad Vltavou (Kralupy byly vlastnictvím Křížovníků s červenou hvězdou od 1. poloviny 13. století s dočasnými přestávkami až do poloviny 19. století - viz ulice Lobečská). Ulice se nachází v západní části obce nazvané ve stabilním katastru K Chabrům. Při pohledu na mapu stabilního katastru z r. 1842 je zřejmé, že kopíruje hranici mezi bývalým polem č. 412, patřící tehdy ke statku čp. 21, a č. 415, patřící k usedlosti čp. 3.[2] V r. 2003 byla stavebně dokončena okružní křižovatka ulic Hřenská a Šenovská, včetně jejího zaústění do lokality rodinných domů tehdy nazývané Pod Ďáblickým hájem (investor Central Group). Na zasedání zastupitelstva MČ Praha Ďáblice konaném dne 30. 9. 2003 pak byly schváleny nové názvy ulic vzniklých při realizaci tohoto projektu: Borotická, Dražetická, Humenecká, Županovická a Nelahozeveská.[3]
Městečko Nelahozeves leží na řece Vltavě necelé čtyři kilometry severně od Kralup nad Vltavou a asi 25 kilometrů vzdušnou čarou od Prahy. Odtud je dobře přístupné díky železniční trati vedoucí směrem na Drážďany zbudované v roce 1851. Nejstarší dochovaná písemná zpráva o Nelahozevsi pochází z roku 1352. Jméno dostala ves snad po svém zakladateli Nelahodovi. Další podoby názvu byly Nelahodova Ves, Nalehozeves, Nalezoves či německy Mühlhausen.[4] Původně náležela Nelahozeves českému knížeti, vedla přes ní frekventovaná Srbská stezka směřující z Prahy do Míšenska (Praha–Roztoky–Kralupy n. Vltavou–Nelahozeves–Roudnice nad Labem–Doksany–Terezín–Lovosice–Řehlovice–Trmice–Ústí n.Labem–Chabařovice–Chlumec–Telnice–Petrovice–Drážďany).[5] Koncem 14. století patřila ves s tvrzí, dvěma poplužními dvory a farním kostelem sv. Ondřeje kapitule sv. Víta. Na řece Vltavě stával mlýn připomínaný poprvé v roce 1395. Roku 1466 zapsal král Jiří z Poděbrad statek Nelahozeves Řehořovi z Heimburka jako odměnu za jeho zásluhy, v roce 1544 dal král Ferdinand I. Nelahozeves za zásluhy dědičně Florianovi Gryspeku z Gryspachu. Ten vybudoval na skalnaté vyvýšenině na levém břehu řeky Vltavy zámek. Po smrti dědiců koupila roku 1623 zadlužené nelahozeveské panství Polyxena z Lobkovic a v majetku Lobkoviců zůstalo až do zániku patrimoniální správy.[6] Zámek byl v letech 1621 a 1648 vypleněn vojskem a v roce 1914 poničen požárem. Nelahozeves obsadila po ukončení druhé světové války posádka Rudé armády a v roce 1946 byla na lobkovických panstvích zavedena národní správa. Roku 1949 byl zámek v Nelahozevsi prohlášen za státní kulturní majetek a byla sem přivezena z vojensky obsazeného roudnického zámku nejcennější část lobkovických sbírek, roudnická zámecká galerie. O sbírkové fondy se staralo Středočeské středisko památkové péče a ochrany přírody, které působilo na zámku od roku 1949. Koncem roku 1992 byl zámek v restituci navrácen Lobkovicům.[7]
Od r. 2013 se na část nelahozevského katastrálního území rozšířila skládka Uhy, kterou vlastní společnost FCC Česká republika, s.r.o., dříve .A.S.A., tedy společnost, která je provozovatelem i ďáblické skládky. Podobně jako občané v Ďáblicích i občané Nelahozevsi v referendu souhlasili se skládkou s vidinou dodatečných příjmů do obecní pokladny.[8] Stejnou úlohu jako ďáblický Spolek pro Ďáblice[9] má i nelahozeveské Občanské sdružení Nelahozeves, které monitoruje skládku a informuje občany o problémech se skládkováním.[10]
[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 3. díl, str. 122
[2] http://archivnimapy.cuzk.cz/skici/skici/KRM/KRM076018410/KRM076018410_index.html
[3] http://docplayer.cz/8529724-Vystavba-v-dablicich.html (Ďáblický zpravodaj, listopad 2003, str. 1,2)
[4] Ottův slovník naučný, díl XVIII., str. 56
[5] Eliška Patočková, VŠE Praha (2007): Napojení ČR na historické obchodní, náboženské, kulturní cesty, str. 22-23
[6] Přehled patrimoniální správy, Archiv hl. města Prahy, Sbírka rukopisů, 4 knihy z let 1689–1878
http://www.ahmp.cz/page/docs/prehled-pisemnosti-patrimonialni-spravy.pdf
[7] Alena Tejnická: Nelahozeves, 2006
[8] http://www.nela.cz/nelahozevesky-zpravodaj-unor-2013
[9] http://www.osprodablice.cz/dokument.php?kat=6&p=1&rubrika=%