Ulice se původně jmenovala Prostřední[1] a je zakreslená už ve skice stabilního katastru obce Ďáblice z r. 1842.[2] Na seznamu k 30. 7. 1857 poprvé zaknihovaných obecních pozemků je pod číslem 488 uvedena jako polní cesta (pozn.: byla zaknihována i jedna obecní stavba – čp. 16, která se podle skici nacházela vedle rybníčku na návsi u čp. 17; mohla sloužit jako škola nebo jako pastouška).[3] Tato polní cesta vedla přesně v trase dnešní ulice od „náměstíčka“ v ulici Na Terase (viz) ke křižovatce s Hřenskou a dále pokračovala na východ po trase dnešní Hřenské až k Ďáblické. Název ulice Prostřední mohl vyjadřovat polohu k sousedním rovnoběžným ulicím - Květnové (tehdy Ládevské) a Ďáblické (Pražské), ale mohl vzniknout i v souvislosti s názvem pole „Prostřední“ (Mittler feld) uváděným v gruntovních knihách[4] - v roce 1654 (berní rula) patřilo toto pole hospodáři Jiříku Macháčkovi a v r. 1714 ho obhospodařoval Tomáš ml. Vojáček. Podle mapy Výškopisný plán hlavního města Prahy s okolím 1920-1924[5] byly ve 20. letech minulého století podél západní strany ulice už postaveny domky až ke Kokořínské. Po připojení Ďáblic k Praze musel být název změněn, protože ulice Prostřední existuje od r. 1930 v Praze 4 – Michli.[6] Ďáblická ulice byla proto v r. 1971 přejmenována podle obce Osinalice ležící severně od Prahy na Mělnicku.
Vesnici Osinalice najdeme v krásné krajině v centrální části chráněné krajinné oblasti Kokořínsko na dně pramenné pánve v místě styku čtyř údolí. S výjimkou nejbližšího okolí vsi se zahradami a loukami je okolní krajina souvisle zalesněná, prostoupená hlubokými pískovcovými doly se skalnatými svahy. Osinalice jsou typicky lánovou vsí s lineárně řazenou zástavbou kolem komunikace a potoka, vrcholně středověkého původu, prvně zmiňované v roce 1396. V roce 1407 je vlastnil hrad Houska, je tedy pravděpodobné, že vznikly někdy ve 14. století během velké kolonizační aktivity Berků z Dubé. Za třicetileté války celé území vypálili a vyplenili Švédové. Značnou prosperitu vsi v 18. a 19. století přineslo dnes již zcela zaniklé chmelařství. Před druhou světovou válkou byly Osinalice známým výletním místem. Dnes jsou malou rekreační vesničkou s chovem koní, ve které trvale žije asi 11 lidí. Díky rekreačnímu využití se ve vsi dochovalo množství lidových staveb z doby od konce 18. století do první třetiny 20. století. Kromě roubených stavení je zde k vidění pozdně barokní kaple postavená v roce 1766.[7] Obcí prochází turistická a běžecká trasa.
[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 2. díl, str. 32
[2] http://archivnimapy.cuzk.cz/skici/skici/KRM/KRM076018410/KRM076018410_index.html
[3] Archiv hl. města Prahy, Sbírka rukopisů z let 1618–1879 pro Ďáblice, Sign. 5131 Gruntovní kniha č. 5 (1845–1869)
[4] Archiv hl. města Prahy, Sbírka rukopisů z let 1618–1879 pro Ďáblice, Sign. 2894 - Gruntovní kniha č. 2 (1618–1792)
[6] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 2. díl, str. 119
[7] Jan Pešta: Encyklopedie českých vesnic, 1. díl, str. 186-188