Název ulice, který má nejspíše asociovat dobré sousedské vztahy, navrhlo zastupitelstvo městské části Praha – Ďáblice. Ulice jej nese od svého vzniku v roce 2006.[1]

Sousedem se dnes označuje osoba, která bydlí v blízkosti obydlí jiného člověka, za feudalismu se však jako soused označoval pouze plnoprávný příslušník obce. Jen sousedé se mohli podílet na správě obce, naopak jimi nemohli být podruzi (čeledíni), podsedníci, chalupníci, baráčníci apod.[2] Takto je třeba chápat i citaci ze zápisů Jana Ignáce Pospíchala o ďáblických poddaných (J. I. Pospíchal byl po r. 1662 převor Řádu křižovníků s červenou hvězdou, 1694-1699 velmistr řádu): „Ke konci uvádím osobní jména ďáblická: Čermák, Holánek, Hrdinová, Makeška, Mikovský, Pokorný a Říha byli zaměstnáni ve dvoře (křižovnickém), Bouška, Černý, Čížek, Čuchta, Dvořák, Kautský, Krejčí jinak Macháček, Kutil, Lampach, Maštalíř, Mejšnar, Sezym, Slepička, Vojáček, Vorel, Zdeněk, Xixarek byli ďábličtí sousedé.“[3] Ve starých listinách jsou zmínky o právu sousedstva spolurozhodovat vedle vrchnosti, kdo se může stát sedlákem ve vsi. Objíždění statku postoupeného novému vlastníku se účastnili i sousedé, aby podali zprávu o hranicích. Sousedstvo mělo povinnost očišťovat se ze zločinu, který byl ve vsi spáchán a jehož původce zůstal utajen, nebo za takový zločin platilo pokutu společnou rukou. Poddaní duchovenstva (tedy i ďábličtí) se směli z nařčení zločinu očišťovat se svědectvím sousedů.[4] Sousedé společně ručili za včas a správně vykonané robotní práce a vzájemně si pomáhali.[5]

Historická paměť nevymizela, i dnes mají sousedé pocit sounáležitosti, záleží jim na místě, kde žijí. A i dnes se chtějí vyjadřovat k podnikatelským plánům lidí, kteří mezi ně nepřicházejí bydlet, tedy se sousedy stát nechtějí, i k nepatřičným záměrům těch, kteří si zde domov budují, ale ještě nepochopili význam hesla „dobrý soused – vzácný klenot“.

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 3. díl, str. 159

[2] Wikipedia https://cs.wikipedia.org/wiki/Soused

[3] Bělohlávek, Václav: Od Karlova Mostu. Zprávy řádu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. [Red.]: Bělohlávek, P. V. Praha: Řád křižovníků s červenou hvězdou, 1928. 1, č. 1, str. 32 (Kronika-Dablice publ. 01, Img_00033 dole)

[4] Ottův slovník naučný, díl XXVI, str. 648, heslo Vicinatus

[5] http://www.na-venkove.cz/upload/tiny/files/m3_obec_spolky.pdf