Wonderful people in Ďáblice II.

Ďáblice has some wonderful people as you could read last week and I can’t stop writing about them. Take this other person in his 40s many of you know and maybe meet every day. Yes, I am pretty sure you all have direct experience with him, or at least heard about him. You will instantly find out who he is. You can regularly meet him walking his small black dog around. Interestingly almost everyone is saying hello to him, many even stop for a little talk or just exchange some words. You may not know though that he is obsessed by biking (oh, yeah another Czech sport fun). Used to play basketball at an earlier age and achieved nationwide result but had to stop because of some injury. So it is biking now. I need to say it is not the way I imagine biking. A lot of biking. He rides more kilometres a year than what I do by car and don’t forget that I go to Budapest a couple of times every year. Needless to say that unlike me, he likes riding his bike uphill. It means like kilometres up on a road you don’t even would like to walk up. And on the top of all, he enjoys it even though he has been twice hit by careless drivers. I believe for many of us he is a symbol of Ďáblice, living here with his wife and teenage daughter doing all he can for them, among other things he enjoys doing the shopping, cooking, keeping the place clean and tidy. We have been sharing the same office in the school for several years and before I began my career here, he had been there the only male teacher for ages. Oops, you know now, don’t you? Actually he has been teaching there for so many years that some of his students are the kids of some of his ex-students. Almost taught my wife too. Funny. For me he is the symbol of the school in Ďáblice. You can have the feeling that he has always been there. When last year so many teachers left I thought that if he leaves too, the school will stop existing and we can close it forever. His knowledge of his subjects is undoubtedly wide and deep and don’t think he is satisfied and goes on by some routine. He keeps learning new things and if you have any question regarding History or Geography including contemporary issues, he always has the answer. And believe me I often have hard questions. Kids sense and respect this kind of knowledge and it is not the only reason why he is adored and liked by our students. As far as I can see he has an extremely healthy way of communication with his students. He treats them as equal partners, never loses his temper and his patience and experience comes through every day. OK I could go on like this for hours. Next time maybe. Anyway I have also learned a lot from him during our conversations (of course limited by my Czech) and I am really happy I know this wonderful citizen of Ďáblice.

I wish Merry and peaceful Christmas to all of you and a happy 2017.

Skvělí lidé v Ďáblicích II.

V Ďáblicích žijí skvělí lidé, o jednom z nich jste si mohli přečíst už minule. A já o nich nemohu přestat psát. Vezměte si tohoto dalšího člověka: je to čtyřicátník, mnozí z vás ho znají a možná denně potkávají. Jsem si docela jistý, že všichni s ním máte osobní zkušenost, nebo přinejmenším jste o něm slyšeli. Určitě hned poznáte, o koho jde. Pravidelně ho můžete potkat na procházce s jeho malým černým psem. Téměř každý ho pozdraví, někteří se dokonce zastaví na kus řeči nebo s ním prohodí pár slov.
 Ale možná nevíte, že je blázen do cyklistiky (no jo, další česká sportovní zábava). V mládí hrával košíkovou a dosáhl republikového úspěchu, ale kvůli zranění musel skončit. A tak se teď věnuje cyklistice. Je třeba říct, že ne tak, jak si jízdu na kole představuji já. Je to pořádná cyklistika. Ujede za rok více kilometrů než já autem a nezapomeňte, že já několikrát za rok jezdím do Budapešti. Je zbytečné říkat, že na rozdíl ode mne rád jezdí do kopce. Tolik kilometrů do takového kopce, že by se vám ani nechtělo zdolat ho pěšky. A on má, navíc, k tomu z té jízdy potěšení, přestože ho dvakrát srazili neopatrní řidiči. Myslím, že pro mnoho z nás je symbolem Ďáblic. Žije zde se svou ženou a dospívající dcerou, dělá pro ně vše, co může: mimo jiné má rád nakupování, vaření a udržování čistoty a pořádku. Několik let jsme spolu ve škole sdíleli stejný kabinet a než jsem nastoupil do místní školy, byl léta jediným učitelem v týmu učitelek. Tak teď už víte, kdo to je, že? On zde totiž učí už tak dlouho, že někteří jeho současní žáci jsou dětmi jeho bývalých žáků. Je vtipné, že málem učil i mou manželku. To on je pro mě symbolem školy v Ďáblicích. Člověk z něj má pocit, že je zde odjakživa. Když na konci minulého školního roku odcházelo tolik učitelů, uvažoval jsem, že jestli odejde i on, škola přestane existovat, a my ji můžeme navždy zavřít. Jeho vědomosti v předmětech, které vyučuje, jsou nepochybně široké a jdou do hloubky. Ale nemyslete si, že by se s tím spokojil, a vystačil si s rutinou. Neustále se učí novým věcem a máte-li jakoukoliv otázku týkající se dějepisu nebo zeměpisu, a to i ohledně aktuálních témat, je vždy schopen odpovědět. A věřte mi, často mívám obtížné otázky. Děti vnímají a respektují tento druh vědomostí. A to není jediný důvod, proč je obdivovaný a oblíbený našimi studenty. Domnívám se, že má se svými studenty mimořádně zdravý způsob komunikace. Jedná s nimi jako rovný s rovným, nikdy neztrácí náladu a jeho trpělivost a zkušenost je přítomna každodenně. Ano, mohl bych tak pokračovat hodiny. Možná příště. Každopádně i já jsem se od něj během našich rozhovorů (limitovaných mou češtinou) mnoho naučil a jsem skutečně rád, že znám tohoto skvělého občana Ďáblic.

Všem vám přeji veselé a klidné Vánoce a šťastný rok 2017. 

Přeložila: Lydie Veselá