Pražský uličník popisuje historii pojmenování tohoto ďáblického náměstí takto: „Václav Koníček byl pražský měšťan, který v době třicetileté války zakoupil v Ďáblicích pozemky, jeho rod v nich pak sídlil skoro 350 let a získal též Červený mlýn na Ďáblickém potoce. V roce 1950 byl původní bezejmenný souběh několika ulic (vchody domů vedly do nich) pojmenován snad současně s přejmenováním původní Pražské silnice (viz Ďáblická) na náměstí Rudé armády. Po připojení Ďáblic k Praze v r. 1968 se název stal duplicitním, takže bylo náměstí přejmenováno na Rudé náměstí. Své současné jméno dostalo v r. 1991.“[1]

V gruntovních knihách Ďáblic[2], které jsou k dispozici v Archivu hlavního města Prahy a které uvádějí jména držitelů statků a chalup s nejstarším odkazem na r. 1584, se jméno Koníček objevuje poprvé v r. 1789. V gruntovní knize č. 3 je Tomáš Koníček uveden jako hospodář Červeného mlýna (No. 31), smlouvou z 18. května 1795 dostal mlýn a polnosti do emfyteutického (dědičného) nájmu. Je zajímavé, že Tomáš Koníček vlastnil mezi lety 1770 - 1797 Bílý mlýn, který stával na Ďáblickém potoce v místech, kde dnes z čakovického náměstí směřuje silnice k Třeboradicím (jmenuje se Bělomlýnská).[3] Dalšími držiteli Červeného mlýna byl od r. 1797 František Koníček, ve stabilním katastru z r. 1841[4] je pak uveden mlynář Václav Koníček. Od r. 1806 vlastnil rod Koníčků v Ďáblicích i hospodářství s č. p. 43 na dnešní Ďáblické ulici (jako držitelé jsou uvedeni v r. 1806 Jan Koníček a Tomáš Koníček, v r. 1842 pak Kateřina Koníčková). Ovšem rodovým mlýnem Koníčků byl od poloviny 18. století až do r. 1957 tzv. Koníčkův mlýn v Újezdu u Průhonic - Tomáš Koníček jej koupil r. 1776 od svého bratra Jakuba.[5]

Podle ďáblické kroniky[6] se plenární zasedání MNV konané 19. dubna 1946 usneslo přejmenovat Prokopovo náměstí na náměstí Rudé armády. V „Rozpočtu na zřízení ulic v r. 1931 - 1932“ od ďáblického stavitele Antonína Jiráska[7] je již toto náměstí uvedeno. Můžeme se tedy domnívat, že náměstí bylo původně pojmenováno Prokopovo, podle Prokopa Holého, vůdce radikálního křídla husitů, již v r. 1922 po vzniku tzv. Velké Prahy, nebo během 20. let minulého století.

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 1. díl, str. 356

[2] Archiv hl. města Prahy, Sbírka rukopisů z let 1618–1879 pro Ďáblice, Sign. 2894 - Gruntovní kniha č. 2 (1618–1792), Sign. 5123 - Gruntovní kniha č. 3 (1789–1823), Sign. 5124 - Gruntovní kniha č. 4 (1806–1845), Sign. 5131 Gruntovní kniha č. 5 (1845–1869)

[3] Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách III. - Praha a okolí, s. 83 – 86, Praha 2001

[4] http://archivnimapy.cuzk.cz/skici/skici/KRM/KRM076018410/KRM076018410_index.html

[5] Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách III. - Praha a okolí, s. 119 – 123, Praha 2001

[6] Kronika Ďáblic 1945-1947, str. 38, Archiv HMP, http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=AE2F180B2C8911E6BA7C5453800BAE0C&scan=38#scan37

[7] SOA Praha-východ, Číslo fondu:187, Název fondu: Archiv obce Ďáblice