Ulice je od svého vzniku pojmenována podle legií. Legie byly vojenské jednotky Čechů a Slováků složené z dobrovolníků a přeběhlých zajatců, které působily během 1. světové války v Rusku, ve Francii a v Itálii. Bojovaly po boku států Dohody proti Rakousko-Uhersku a Německu. Významně svou existencí přispěly ke vzniku Československa v roce 1918, bránily hranice nově vzniklého státu na Slovensku a na Těšínsku.[1]
Komunikace je ulicí původně malých rodinných domků postavených na pozemcích vzniklých rozparcelováním části pozemku č. 267 (dnes p. č. 1729/318) Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou na východ od ulice Ďáblické. Parcelace byla provedena v souvislosti s pozemkovou reformou po I. světové válce. Hlavní zástavba pak proběhla v letech 1924 – 1938 (ohlašovací listy do pozemkových knih jsou datovány od r. 1925[2]). Pozemky kupovali kromě občanů také např. Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo Elektrických podniků hl. m. Prahy (č. p. 304) nebo Hospodářské, pachtovní, stavební a úsporné družstvo československých legionářů, invalidů a zemědělských dělníků pro okres Karlínský se sídlem v Ďáblicích, s.r.o. (např. č. p. 527). Posledně jmenovaná společnost poskytovala ekonomickou a sociální pomoc legionářům, takže v ulici měli domky mnozí ďábličtí legionáři[3], mezi jinými:
č. p. 146 – František Kulič, nar. 17. 8. 1890 ve Starém Kníně, truhlář, italský legionář
č. p. 152 – Pavel Kocík, nar. 29. 6. 1888 v Ďáblicích, dělník, italský legionář
č. p. 164 – Josef Kozlík, nar. 3. 3. 1889 v Kněži, dělník, ruský legionář
č. p. 167 (dnešní Hořínecká) – Ludvík Kopal, nar. 19. 8. 1889 v Železném Brodě, kožešník, ruský legionář
č. p 176 (dnešní Hořínecká) – Karel Lomoz, nar. 5. 11. 1891 v Ďáblicích, dělník, ruský legionář[4]
č. p. 180 – Josef Bíbrdlík, nar. 18. 1. 1879 ve Zvolenevsi, správce velkostatku, ruský legionář
č. p. 183 – Josef Diviš (napůl s Karlem Divišem), nar. 5. 9. 1890 v Ďáblicích, brusič kovů, ruský legionář
č. p. 190 – Václav Rezek, nar. 16. 5. 1874 (22. 5. 1874) v Ďáblicích, dělník, obuvník, italský legionář[5]
č. p. 258 – Antonín Kočí, nar. 2. 4. 1894 (1. 4. 1894) v Mladé Vožici, tovární dělník, ruský legionář
č. p. 272 – Josef Diviš, nar. 5. 9. 1890 v Ďáblicích, brusič kovů, ruský legionář
č. p. 280 – Václav Jakeš, nar. 4. 9. 1888 v Kralovicích, zámečník, ruský legionář
č. p. 527 – Václav Kocík, nar. 18. 1. 1885 v Libni, brusič, ruský legionář
Z letecké mapy z r. 1938[6] je zřejmé, že ulice tehdy existovala jen od křižovatky s dnešní Kosteleckou po křižovatku s dnešní Hoříneckou. Až v roce 1975 ji vidíme prodlouženou na sever k ulici U Chaloupek a na jih k domu č. p. 707. V r. 2006 získala svou dnešní podobu.
Čs. legie bojovaly za I. světové války proti Německu a při návratu z Ruska přes Transsibiřskou magistrálu i s Rudou armádou. To, že ulice Legionářů nebyla nikdy přejmenována, svědčí o rozvážnosti zástupců obce, kteří ctili její historii.
[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 1. díl, str. 356
[2] Katastrální úřad pro hl. m. Prahu, Archiv pozemkových knih
[3] http://legie100.com/krev-legionare/?firstname=&lastname=&birthday=&birthplace=%C4%8E%C3%A1blice&unit=
[4] http://legie100.com/krev-legionare/60645/