Ulice byla pojmenována r. 2003 podle Jana Jiřího Mannera, převora Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, který žil v době třicetileté války. V urbáři (historický termín pro soupis povinností poddaných vůči vrchnosti) z r. 1659 vymezil hranice křižovnického řádu v Ďáblicích a podal zprávu o jejich tehdejším stavu.[1]

V Národním archivu se ve fondu Archiv křižovníků s červenou hvězdou v Praze nachází originál listiny ze 7. května 1651, kde je napsáno: „Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu, arcibiskup pražský, papežský legát a generál řádu křižovníků s červenou hvězdou, po poradě s generálním visitátorem Gerardem de Schlessin, proboštem u sv. Hypolita v Hradišti (Peltenberg) ustanovuje profesa řádu Jana Jiřího Mannera z Kladna převorem konventu a špitálu sv. Františka u paty mostu pražského, ukládá bratřím konventu poslušnost a visitátoru Gerardovi - uvést Mannera v úřad.“[2]

O J. J. Mannerovi píše velmistr F. X. Marat: „Převorem konventním byl té doby až do r. 1659 Jan Jiří Manner, rodák kladenský. Byl to muž zvláštního organisačního talentu, výtečně obeznalý ve všech odvětvích tehdejší veřejné správy, a zvláště v ekonomii. Za posledních dob třicetileté války vytrpěl mnoho útrap v úřadu svém jak od cizích, tak i od domácích. Jakmile nastaly po míru vestfálském pokojnější doby, počal řádovou ekonomii ve všech odvětvích zvelebovati a položil základ k pozdějšímu dobrému hospodářskému stavu.“[3]

V Knize památní na sedmisetleté založení českých křižovníků s červenou hvězdou, 1233-1933, je vylíčeno, s jakými těžkostmi obnovoval převor Manner v letech 1648-1652 křižovnické gruntovní knihy a prováděl ohraničení veškerých pozemků[4]: „... Řádové dvory, jako Ďáblice, Slivenec, Hloubětín, Dobřichovice, Tursko, byly vypleněny, některé vypáleny, vesnice při nich zpustošeny, mnohé usedlosti opuštěny. … Manner shledal, pokud mohl, staré zápisy týkající se lidí osedlých a na základě jich do pořádku uvedl pozemkové záznamy; kde nenašel nic psaného, přijímal k šetření hodnověrné svědky a podle jejich přísežných výpovědí zakládal svou velkou knihu – liber flavus. Putoval rychtu od rychty, obnovoval rychetní řízení, usiloval, aby stanoven byl bezpečně pravý vlastník jednotlivých usedlostí, udána a zapsána správná výměra rolí, luk, pastvin, počet dobytka atd. Pováží-li se, že při takovém řízení bylo obcházeti pole, stanoviti hranice, sázeti mezníky, urovnávati spory, nutno uznat, že tato tělesně i duševně namáhavá práce vyžadovala celého a pravého muže.“

Převor Manner vymezil v urbáři z r. 1659 i hranice křižovnického statku v Ďáblicích. Udal jeho rozlohu „mezi vsí Letňany, Markvarticemi, Kobylisy, podle Ládví k Chabrům, k silnici březnoveské, k Třeboraticům až k Červenému mlýnu, kde hraničí s grunty čakovickými“. Jeho velká kniha obsahovala rejstřík a 588 psaných listů. Na straně 13 je uvedeno 10 zásad, kterými se při jejím sestavování řídil. První zásadou, „předně a nejprve“, bylo pojmenování gruntů a chalup, „aby jeden každý grunt neb chalupa své jméno jednostejné a neměnitelné majíce v stálosti podstatně zůstávalo …… a pro podstatu pořádnosti se užívalo.“ V Gruntovní knize vsi Ďáblice č. 2 najdeme, jak pojmenoval převor Manner ďáblické grunty a chalupy (zejména podle bývalých nebo stávajících hospodářů).[5] Grunty dostaly tato jména: Lampachovský (čp. 15), Kuthanovský (čp. 1), Lalovský (čp. 19), Kautský (čp. 29, dnes součástí čp. 28), Mikovský (čp. 21), Jeřanovský (čp. 23, dnes součástí čp. 24), Lukařovský (čp. 17), Kořičanský (čp. 24), Hikovský, Fabianský (čp. 25). Chalupy byly pojmenovány: Kryšpinovská (čp. 18), Zdenkovská (čp. 3), Xixařovská (čp. 13, stávala v místech dnešního čp. 1050 - stavebniny p. Vlacha), později po Mannerově odchodu byly zapsány Ujkovská (čp. 8), Čižkovská (čp. 7), Jelinkovská (čp. 12, stávala Na Štamberku v místech parčíku proti stavebninám), Homolka (čp. 4), Kuchinská (čp. 11), Vorlova (čp. 5, dnes součást čp. 6), Fabianova (čp. 33, stávala na Ďáblické naproti čp. 42 - NPÚ), Vlasakovská (čp. 9), Srbovská (čp. 32), Čižkovská (čp. 40, čp. 34, čp. 43, čp. 42)[6] - v závorkách jsou čísla popisná, která byla stavením přidělena kolem r. 1789 za Josefa II., silně vytištěná jsou ta, která podle indikační skici z r. 1841[7] a zápisů v katastru nemovitostí zůstala na stejných místech dodnes.

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 3. díl, str. 98

[2] http://monasterium.net/mom/CZ-NA/RKr/728/charter

[3] F. X. Marat: Postulace křižovnických velmistrů, Praha 1895, str. 31

[4] Kniha památní na sedmisetleté založení českých křižovníků s červenou hvězdou, 1233-1933, str. 291-292

[5] Kniha gruntovní vsi Ďáblice č. 2, AHMP

[6] Kniha gruntovní vsi Ďáblické č. 3, AHMP

[7] http://archivnimapy.cuzk.cz/skici/skici/KRM/KRM076018410/KRM076018410_index.html