Ulice nese jméno podle jednoho z povolání, jejichž názvy byly v roce 1971 použity při tehdy prováděném přejmenování duplicitních názvů, aby připomněly původní venkovský a zemědělsko-chovatelský ráz místa (viz Ptáčnická, Sadařská, Skalnická, Statková, Včelařská). Před připojením Ďáblic k Praze se ulice nazývala Štítného podle Tomáše ze Štítného (1331-1401), laického teologa, filosofa a českého spisovatele označovaného za nejstaršího klasika české prózy. Psal o náboženské tematice poprvé česky, našel české výrazy pro filozofické a teologické pojmy i způsob, jak převádět složité latinské větné konstrukce a plně přitom zachovat srozumitelnost a názornost textu.[1] Ulice vznikla na severovýchodním okraji pole parc. č. 407 (podle pozemkového katastru), který patřil původně Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Pozemek byl ve 20. letech minulého století podle zákona o stavebním ruchu Státním pozemkovým úřadem v Praze rozparcelován na stavební parcely a ty přidělovány za výhodnou cenu na stavby malých rodinných domků s podmínkou stavby do 3 let. Tak vznikla mezi dnešními ulicemi Myslivecká, Květnová, Poděbradova a Šenovská čtvrť, které se říkalo Parcely nebo Na Parcelách. Pozemky kupovali hlavně zaměstnanci rozvíjejících se průmyslových závodů v Karlíně, Libni, Kbelích a Letňanech, rolníci a pražští úředníci.[2]

Ačkoliv ve 30. a 40. letech minulého století působilo v Ďáblicích přes 20 spolků a sdružení,[3] myslivecký mezi nimi nebyl. Až v roce 1951 zde byla založena Lidová myslivecká společnost a v r. 1963 ustanoveno Myslivecké sdružení Ďáblice. Zákonem o myslivosti č. 23/1962 bylo právo myslivosti odloučeno od vlastnictví pozemku, stalo se doménou státních lesů, státních statků a JZD a ty jej poskytovaly za úplatu mysliveckým sdružením.[4] Myslivecké sdružení Ďáblice mělo v té době honitbu 1358 ha, její hranice sahaly od křižovatky Ďáblická a Kostelecká směrem k Ďáblickému hřbitovu, podél východního a severního okraje Ďáblického háje do Chaber, podél silnic do Zdib, Hovorčovic, Čakovic a Ďáblic. Později se součástí honitby stal i Ďáblický háj.[5] Přejmenování ulice na Mysliveckou bylo dáno i tím, že po ní, a dále po Statkové, myslivci často procházeli směrem do polí na Zdiby a od r. 1977 i do své klubovny, kterou si upravili v malém oploceném lesíku v polích Na Skřivánčí. Mívali tam voliéru pro chov bažantů, konávaly se tam zkoušky loveckých psů i myslivecké zábavy po podzimních honech.[6] Ještě v červnu r. 2006 se zde pořádal „Myslivecký dětský den“.[7] Spolek Myslivecké sdružení Praha 8 – Ďáblice již nemá takovou úlohu a publicitu jako kdysi, přesto má obecně myslivost i v dnešní době pro společnost svou významnou úlohu při tvorbě a formování krajiny, zlepšování sociálních kontaktů a vytváření spolkového života. V roce 2011 byl Seznam nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky rozšířen o Myslivost – plánovitě trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí jako přirozená součást života na venkově.[8]

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 1. díl, str. 475

[2] Odvolání křižovníků k Okresnímu úřadu Praha-venkov proti zavedení obecní dávky z nezastavěných stavebních parcel (r. 1933), SOA Praha Dobřichovice, fond Vnitřní správa 1927-1942

[3] Hlášení spolků o jmenování funkcionářů a změnách stanov, SOA Praha Dobřichovice, fond Spolky 1927-1942

[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/Myslivost

[5] PhDr. Miloslav Wimmer a kol.: ĎÁBLICE, Praha 2000, str. 101-103

[6] Ďáblický zpravodaj 3/2011, str. 7

[7] Ďáblický zpravodaj září/2006, str. 5

[8] https://www.mkcr.cz/seznam-nematerialnich-statku-tradicni-a-lidove-kultury-ceske-republiky-299.html