Ulice se nachází v části obce zvané Na Parcelách a od svého vzniku koncem 20. let minulého století se jmenovala Kaplířova[1] podle českého rytíře a císařského rady Kašpara Kaplíře ze Sulevic (1535 – 21. června 1621, Praha). Ten byl jako jeden z direktorů stavovského povstání (1618 – 1620) ve svých 86 letech popraven na Staroměstském náměstí v Praze.[2] Pozemek č. kat. 407, který původně patřil Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou, byl v r. 1927 geometricky rozparcelován a jednotlivé stavební pozemky byly od r. 1928 přidělovány Státním pozemkovým úřadem.[3] Tak vznikla kolonie domků Na Parcelách. Ze „Zprávy o výsledku přehlídky obecního hospodářství v Ďáblicích za léta 1930-1934“[4] vyplývá, že obec od r. 1931 vynakládala každoročně značné sumy na vybudování komunikací, za zabezpečení obrubníků na chodníky a odkopání rigolů však žádala náhradu od stavebníků. Takto vzpomíná pan Rudolf Tomša na bydlení Na Parcelách: „Stavenište ‘parcely‘ nebylo moc výhodné, ale pozemky byly poměrně levné. Byl tam proveden rozvod elektrického proudu. Voda, pokud se na ní přišlo, byla v hloubce 18 až 20 metru. Některé rodiny musely léta dovážet vodu až z dnešního Koníčkova náměstí. Kanalizace ani vodovod na staveništi nebyly, ale zato nedaleko byly dvě cihelny a kámen na stavby se těžil na Ládví, kde byly malé soukromé buližníkové lomy. Ve 30. letech byla opravdu veliká bída a lidé museli bydlet co nejlevněji, a proto nebyly výjimkou ani tři rodiny v jedné místnosti. Některé domy byly skutečně řešeny tak, aby se do nich vešlo co nejvíc lidí, bez ohledu na hygienu. Důvodem k častým pronájmům byl nedostatek peněz. Stavebník se finančně vyčerpal a potřeboval peníze na dokončení. Bydlet se v domě dalo, i když neměl vnější omítky, nátěry a podobně. Podmínkou při zakoupení pozemku bylo, že musela být vykoupena ½ plochy ulice a zřízen chodník (dlážděný) 1 ½ m a ‘bosý‘ (nedlážděná část) také 1 ½ m. To stavebníky dost zatěžovalo, a tak zřízení chodníku pokud možno oddalovali.“[5] Nedokončení chodníků souviselo i s nezájmem majitelů nezastavěných parcel a bylo příčinou velké nespojenosti obyvatel. Dne 15. 2. 1933 zastupitelstvo obce odsouhlasilo zavedení dávky z plochy nezastavěných parcel 1Kč/m2. Týkala se parcel vyměřených na bývalých polích č. kat. 236, 267, 339 a 407. Výnosy z dávky byly použity k úpravám komunikací, při nichž byli zaměstnáni nezaměstnaní z Ďáblic (na tzv. nouzové práce). Jako zdůvodnění pro okresní úřad tehdejší starosta Ďáblic Tomáš Novák uvedl, že „všechny postižené pozemky spadají do doby parcelace Státním pozemkovým úřadem v Praze, kde v podmínkách bylo uvedeno zastavění těchto ploch do 3 let. Majitelé těchto parcel, ačkoliv jsou kapitálově dosti silní a bydlí v Praze za nízké nájemné, s těmito pozemky spekulují, neboť přídělová cena byla 8-40 Kč a prodávají dnes za 60-350 Kč.“ Dne 2. 5. 1937, 4 roky po první snaze problém řešit, podal Spolek majitelů domů v Ďáblicích k okresnímu úřadu další stížnost na nedodržování zákonných nařízení o zastavění bloků č. 267 (Legionářů) a č. 407 (Na Parcelách). Podepsán byl předseda spolku nadp. četnictva v.v. František Břečka, Kaplířova 337 spolu se 77 majiteli domků. V emotivní stížnosti položili „… uctivý dotaz, co mají dělat podepsaní, aby se zbavili toho nekonečného moře bláta, roznášeného z nezastavěných parcel spekulantů a přinutit je již jednou, když ne k zastavění, alespoň k ohražení, zaplacení investičních příspěvků a zřízení chodníků do té míry, aby bylo možno mimo jejich parcely choditi. Z bloku č. 407 se jedná hlavně o nezastavěné parcely: 407/23 Ing. Jaroslav Volt, bytem Vinohrady; 407/37 Václav Koděra, Praha VIII.; 407/109 Karel a Irma Budínský, Bubeneč; 407/110 Ing. Karel Vondřich, Košíře; 407/136 Emilie a Alois Cápal, Košíře; 407/112 František Jandus, úředník Živnobanky; 407/122 a 407/130 Václav a Karel Růžička, Komárno (na těchto dvou pozemcích byla později postavena restaurace Květnová a níže zmíněná prodejna); 407/131 Jaroslav Vonka, Vršovice; 407/72 a 407/66 Dělnická tělovýchova v Ďáblicích; 407/142 a 407/143 Weis, adresa nezjištěna ((tyto dva pozemky v Poděbradově ulici koupil následně magistrátní úředník stavebního úřadu Josef Vlášek (1883-1955), jehož pozůstalost se nachází v Archivu hl.m.Prahy)).“[6] [7] Mezi vyjmenovanými „hříšníky“ nebyl vzpomenut Josef Svatoš, bývalý ruský legionář[8] a ústřední tajemník nakladatelského družstva čsl. legionářů ČIN, se svým pozemkem č. 407/34, který až v lednu 1938 prodal Josefu Rathauskému, stavebnímu polírovi z Ďáblic.[9] Čtvrt Na Parcelách mívala problémy i se zásobováním, zvláště poté, co bylo několik malých prodejen v rodinných domcích v 50. letech minulého století zrušeno. Po stížnostech občanů byla v letech 1967-1969 brigádnicky postavena na volném pozemku v ulici Květnové budova prodejny, prodána družstvu Jednota, a to ji vybavilo zařízením samoobsluhy.[10] Podle této prodejny byla v roce 1971 po připojení Ďáblic k Praze přejmenována ulice Kaplířova na Pod Prodejnou[11], jelikož Kaplířova již existovala na Žižkově. V 90. letech minulého století Jednota budovu prodala soukromému majiteli. Od r. 2000 je zde prodejna pracovních oděvů FLOPP.
V ulici Pod Prodejnou žily významné osobnosti české kultury - Ivo Štuka (1930-2007), básník, spisovatel a novinář, a jeho manželka Ilona Borská (1928-2007), spisovatelka a novinářka. Oba jsou pohřbeni na malém ďáblickém hřbitově.[12]
[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 2. díl, str. 87
[2] https://cs.wikipedia.org/wiki/Kapl%C3%AD%C5%99ov%C3%A9_ze_Sulevic
[3] SOA Praha Dobřichovice, fond Vnitřní správa 1927-1942
[4] SOA Praha Dobřichovice, fond Vnitřní správa 1927-1942
[5] Rudolf Tomša: „Bylo by škoda …“, Ďáblický zpravodaj září 2006, str. 5
[6] SOA Praha Dobřichovice, fond Vnitřní správa 1927-1942
[7] https://cirkevni-restituce.cuzk.cz/marushka/marushka.restituce/default.aspx?themeid=3&&MarQueryId=6D2BCEB5&MarQParam0=730629&MarQParamCount=1&MarWindowName=Marushka (mapu přibližovat)
[8] http://legie100.com/krev-legionare/101844/
[9] SOA Praha Dobřichovice, fond Vnitřní správa 1927-1942
[10] PhDr. Miloslav Wimmer a kol.: ĎÁBLICE, Praha 2000, str. 112
[11] Kronika Ďáblic, č. 87, Život v obci 1968-1974
[12] Wikipedia