Pražský uličník uvádí k popisu názvu ulice Prácheňské toto: „Prácheň, ves v severních Čechách, dnes těsně u Kamenického Šenova (viz Šenovská). V letech 1922-1971 se jmenovala Cihelná. V době pojmenování tímto názvem vedla ulice k cihelně firmy Battista (staroďáblický rod, jeden z jeho příslušníků byl v době panování Marie Terezie zde starostou), založené zde roku 1839. Šlo o první kruhovou cihelnu s parním strojem v širokém okolí.“[1]
Severočeská obec Prácheň (německy Parchen) leží na náhorní plošině asi 1 km východně od Kamenického Šenova při hlavní silnici do Nového Boru. Poprvé se pod německým názvem „Porchen“ objevila na Müllerově mapě Čech z r. 1720[2] a v tereziánském katastru (sestavovaném v letech 1741-1757) jako součást kamenického panství, jehož majiteli byli v té době až do správní reformy v roce 1850 Kinští. Obyvatelé vesničky se živili hlavně tkalcovstvím, rytím skla a podomním obchodem se sklem doloženým již koncem 17. století, kdy zdejší obchodníci dodávali sklo do Dánska. V 18. století byla založena v Práchni známá továrna na lustry Christoph Palme. Od konce 19. století se obec díky své horské poloze stala vyhledávaným letoviskem. Hlavní turistickou atrakcí byl vulkanický čedičový útvar nazvaný Panská skála, od roku 1895 nejstarší geologická rezervace u nás.[3] Panská skála je dnes význačnou chráněnou lokalitou a národní přírodní památkou.[4]
Ulice by také mohla nést název podle Prácheňska v jižních Čechách v souvislosti s obdarováním řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Prácheňsko bylo historické správní území českého království. Nacházelo se na rozhraní současných krajů Jihočeského, Plzeňského a okrajově i Středočeského, zhruba se shodovalo s povodím zlatonosné řeky Otavy. Jeho střediskem byl od 13. století Písek. Jako správní jednotka (kraj) existovalo od 13. století až do reformy krajského uspořádání v letech 1849–1850. Prácheňsko se nazývalo podle nejstaršího správního sídla kraje, hradu Prácheň (německy Prachin) u Horažďovic. Podle potvrzovací listiny Václava I. z 6. dubna 1253[5] daroval Bedřich (Fridrich), maršálek královny Kunhuty, se souhlasem krále špitálu sv. Františka spravovaného řádem Křižovníků s červenou hvězdou vsi Albrechtice (Humprechtiz), Drahonice (Drachoniz), Sudkovice (Zadiwiz), Víckovice (Wiekowiz) a Dunovice (Dunowiz). Během vlády Přemysla Otakara II., 1253 – 1278, byl tento majetek králem darován městu Písek, výměnou za Drahonice dostal špitál ves (?) Ládví (Laduin) u Prahy[6] (viz ulice Květnová). V listině Václava I. jsou dále uvedeny další postoupené vsi na Prácheňsku: „Dává jim vsi a statky nad mostem se clem, poplatky z krčem - vše určené na opravy mostu, totiž ……. Maletice (Maleticz), Selibov (Zelubo), Tálín (Talen), Smrkovice (Smrikowicz) ……“.
Ulice Cihelná, dnes Prácheňská, začínala na „náměstíčku“ v ulici Na Terase (viz) a končila u cihelny. Podle mapy stabilního katastru byla v místech, kudy dnes ulice vede, v r. 1842 jen pole.[7] Koncem 19.století Josef Battista, statkář na statku čp. 1-2 v Ďáblicích, postavil na svém poli č. kat 396 cihelnu, dnes kulturní památku vedenou pod názvem Battistova cihelna. Podle Památkového katalogu Národního památkového úřadu[8] začala cihelna pracovat v roku 1893, provoz ukončila až 2. světová válka. Už během svého založení se stala cihelna unikátem, protože byla nejstarší parostrojní cihelnou v rámci dnešního území Prahy. Roku 1898 postupně dostala strojní vybavení, které urychlilo výrobu cihel, jejich skladování a přípravu k distribuci. Provoz byl ukončen v roce 1939, poté zde byly sklady firmy Avia. V letech 1945-1948 sloužil areál k výrobě dlaždic a tvárnic ze škváry. Po znárodnění v r. 1948 zde byly laboratoře, sklady a dílny národního podniku PREFA. V roce 1993 byl celý areál asanován. Dodnes se tady zachovaly základní části technické památky, těleso kruhové pece a osamoceně stojící kruhový komín. Zrekonstruovaná cihelna nyní slouží jako restaurace. Po připojení Ďáblic k Praze byla ulice v r. 1972 přejmenována na Prácheňskou, protože název Cihelná nese od r. 1870 ulice na Malé Straně u Hergetovy cihelny vybudované v r. 1781.[9]
Poznámka: Podle záznamu v matrice proseckého kostela sv. Václava [10] se Josef Battista, statkář na statku čp. 1-2 v Ďáblicích, narodil 8. 5. 1867 ve Smiřicích u Jaroměře, čp. 110. Podle smiřické matriky pocházel jeho otec Václav Battista, mlynář a majitel přádelny ve Smiřicích[11], z Obory v jižních Čechách.[12] Rod Battistů, snad původem ze severní Itálie, skutečně v jižních Čechách působil. Ve státním archivu v Českých Budějovicích je uložená kronika Adriana Adalberta Battisty, který byl v letech 1775 až 1784 primátorem města.[13] V kronice se A. A. Battista jako magistrátní a kriminální rada, primátor a rektor bratrstva Božího Těla zajímal hlavně o kriminální záležitosti, potvrzování privilegií panovníky, obnovování městské rady a církevní záležitosti. Že rod Battistů měl vztah k technice, vyplývá i z informace, že na pozemku patřícím Německému Benešovu (dnes Benešov n. Černou, vzdálený 25 km od Obory a 35 km od Českých Budějovic) založil r. 1770 podnikatel Adrian Battista železářskou huť s nejstarší vysokou dřevouhelnou pecí na území jižních Čech (výška cca 10m, rozpora cca 2m).[14] V gruntovních knihách a v soupisu obyvatel vsi Ďáblice do r. 1862 se jméno Battista (Batysta, Batista) nevyskytuje.[15] [16] Od r. 1871 se začaly vést pozemkové knihy, do kterých je dnes možné nahlédnout na katastrálním úřadu. Vložka ke statku čp. 1-2 se však nedochovala.
[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 2. díl, str. 112
[2] http://mapy.vugtk.cz/muller/zoomify.php?rs=2&lg=cze
[3] https://cs.wikipedia.org/wiki/Pansk%C3%A1_sk%C3%A1la
[4] https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/panska-skala/
[5] Národní archiv Praha, Archiv křižovníků s červenou hvězdou http://monasterium.net/mom/CZ-NA/RKr/44/charter
[6] http://monasterium.net/mom/CZ-NA/RKr/40/charter
[7] http://www.dveprahy.cz/ (vpravo nahoře do rámečku zadat Prácheňská)
[8] http://pamatkovykatalog.cz/?element=12942425&sequence=426&page=18&action=element&presenter=ElementsResults
[9] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 1. díl, str. 110
[10] http://katalog.ahmp.cz Sbírka matrik, katolické, vnější obvody, Prosek, PRO N28 • 1904-1911, datum 19. července 1904
[11] http://www.smirice.eu/voda/mlyn_plany.htm
[12] http://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/sbirka-matrik-vychodoceskeho-kraje-1587-1949/ V inventárním seznamu vybrat: 2442 sign. 42-3569 matrika N index N 1865-1883 ukn 2442, územní rozsah: Smirice, Zderaz (V/1865-VI/1872), 24,5x39,5 cm, vazba: polokožená, 415 fol., ceština, puvodní signatura: X. mikrofilm c.1311,1312 odkaz ke stažení http://195.113.185.42:8083/042-03569.zip
[13] SOkA České Budějovice, Kronika Adriana Adalberta Battisty, inv. č. 1967, sign. 27, kniha č. 1967, fol. 21
[14] http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1449651
[15] Archiv hl. města Prahy, Sbírka rukopisů z let 1618–1879 pro Ďáblice, Sign. 2894 - Gruntovní kniha č. 2 (1618–1792), Sign. 5123 - Gruntovní kniha č. 3 (1789–1823), Sign. 5124 - Gruntovní kniha č. 4 (1806–1845), Sign. 5131 Gruntovní kniha č. 5 (1845–1869)
[16] SOA Praha-východ, Číslo fondu:187, Název fondu: Archiv obce Ďáblice