Zvyk pálení ohňů v předvečer prvního máje není zmiňován v žádných staročeských pramenech, a v polovině 19. století byl tento zvyk dokonce zakazován jako pověrečná praktika. Utlumen byl během druhé světové války a potlačován také minulým režimem. Poslední dubnová noc je nazývána nocí Filipojakubskou /podle světců Filipa a Jakuba Mladšího, jejichž svátek byl slaven 1. května/.

 Svůj původ má zřejmě v německých a skandinávských zemích, neboť podobné obřady obsahoval také starý keltský svátek zvaný Beltine, který připadal na stejnou noc jako dnešní „pálení čarodějnic“. Byl to svátek plný radosti a veselí, během něhož se zapalovaly ohně symbolizující přechod od zimní, temné části roku, ke světlému a teplému jaru. Obřady kolem ohně provázel také zvyk házení zapálených košťat do vzduchu, který se časem proměnil v upalování figuríny čarodějnice.

Pavel Veselý