Svatý Martin byl římský voják, poustevník a posléze biskup ve městě Tours v nynější západní Francii. Zakládal první francouzské kláštery, proslul svou misijní činností a stal se jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších svatých. Přitom svoji životní dráhu začal podle otcova přání jako voják. Působil dokonce u císařských gardistů a kolem roku 334 našeho letopočtu byl přidělen k posádce v dnešním Amiensu ve Francii.  A právě tam se jednoho velmi mrazivého večera stala příhoda, která ho proslavila. U jedné z městských bran, když se tudy vracel na koni do vojenského tábora, oslovil ho ubohý žebrák a prosil ho o almužnu. Protože Martin u sebe neměl ani peníze, ani jídlo, vzal svůj rozměrný důstojnický plášť a mečem ho rozdělil napůl. Polovinu si nechal a polovinu dal žebrákovi třesoucímu se zimou. Scéna dělení pláště patřila po celá staletí k nejznámějším a nejoblíbenějším světeckým motivům umělců.

 V zemích českých se však k 11. listopadu, kdy byl sv. Martin pohřben, váže jedna pranostika. Lidé vypozorovali, že k tomuto datu v mnoha oblastech nastupuje zima, proto lidové pranostiky říkávaly: Na sv. Martina, kouřívá se z komína. Nebo na  sv. Martina, dobrá teplá peřina. Nejznámější však je, že svatý Martin přijíždí na bílém koni, tedy že se objevuje první sněhový poprašek.  A to se přihodilo i u nás, v Ďáblicích. V sobotu 13. listopadu odpoledne sice nenasněžilo, avšak Martin přijel, měl bílého koně a vedl děti v průvodu na pochod kolem Vlny. Děti si den předem s maminkami a tatínky  vyrobily lampiony, které v sobotním průvodu krásně svítily. Obětavé ženy rozdávaly martinské rohlíčky a považte, čirou náhodou průvod potkal jednoho žebravého bezdomovce, sedícího pod břízou. Martin na koni neváhal a poskytl mu svůj červený plášť. Legenda se opět naplnila!

Pavel Veselý