Ďáblická

Ulice probíhá severojižním směrem přes celé Ďáblice, je hlavní „tepnou“, která spojuje svým jižním koncem Ďáblice s Kobylisy, neboť začíná při výjezdu z kruhového objezdu z ulice Střelničné, a na severu končí u hranice s katastrálním územím Březiněvsi.

Předchůdkyni celé dnešní ulice se snad již od konce 18. století v Ďáblicích říkalo Pražská silnice,[1] naopak v rukopisu „Popis Karlínského okresu“ z roku 1872 najdeme v 8. archu zmínku o okresní Ďáblické silnici: „Vyjma císařských silnic jest ještě mnoho jiných okresních, z nichž následující důležitosti požívají. ...  6) Ďáblická silnice z Libně přes Ďáblice do Líbeznice na mělnickou silnici. …“.[2] Ze vzpomínek pamětníků víme, že ještě ve 30. letech byla hlavní silnice v Ďáblicích jen štěrkovaná a válcovaná (prašná). Vydlážděna byla až v roce 1937 od nového ďáblického hřbitova až k Březiněvsi.[3] V roce 1922 byla severní část procházející Ďáblicemi pojmenována jako Pražská ulice, v roce 1950 pak usnesením MNV v Ďáblicích přejmenována na ulici Československé armády. Jižní část procházející Kobylisy byla v roce 1952 s nimi připojena k Praze a přejmenována na Ďáblickou ulici. Po připojení Ďáblic k Praze (v r. 1968) byly v r. 1971 obě části spojeny pod názvem jižní části a vznikla dnešní Ďáblická ulice.

Ulice nese název po starobylé obci Davlice ležící na severovýchodním okraji Prahy. Prvotní jméno Davlice znamená ves lidí Davlových. Časem bylo toto jméno spojeno pro podobnost se slovem ďábel a dostalo nový tvar Ďáblice. V historických dokumentech je obec vzpomínaná pod názvy Davlicz, Dawlicz, Dablicz, Dablitz, Davlice, Dablice, Dablycze. O pravěkém osídlení území obce, jejím urbanistickém vývoji a památkové ochraně přehledně pojednává neprodejná publikace vydaná v r. 2015 hlavním městem Prahou.[4]

 

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, I. díl, str. 130

[2] http://landscapes.hiu.cas.cz/praha/okres_karlinsky.php

[3] http://www.tomsovi.net/vladimir/pdf/Dablice.pdf

[4] M. Čerňanský, L. Procházka: Vesnice a osady na území Velké Prahy s památkami slohové a lidové architektury I.