„Karla Kučerová, zřejmě místní občanka (její osobní data a profesi se nepodařilo dotazem u místního úřadu ani kronikáře zjistit), která se za 2. světové války ujímala opuštěných dětí a pečovala o ně. Ulice pojmenovaná roku 1945 předtím existovala jako bezejmenná. Obecně k úpravě názvu v r. 1971 viz Byškovická.“[1]

Takto stručně popisuje Pražský uličník ďáblickou ulici Kučerové. Z matrik zveřejněných Archivem hl. m. Prahy, ze zápisů rady a zastupitelstva obce Ďáblice z let 1932 - 1948[2] a z pozemkových knih se podařilo zjistit o Karle Kučerové více údajů. Narodila se 12. dubna 1887 ve Velkých Čakovicích jako Karolina Hirschová, její otec, dělník, pocházel z Ďáblic.[3] Z matričních zápisů je zřejmé, že se 28. září 1908 provdala za soustružníka Karla Kučeru z Ďáblic, č. p. 9. V té době pracovala jako zemědělská dělnice. V roce 1910 se jim narodila dcera Blažena,[4] později syn Josef. Manželé Kučerovi bydleli původně v domě č. p. 74, v době hospodářského růstu si postavili domek v ulici Školní (dnes Kučerové), č. p. 173. Oba ve 20. letech vystoupili z církve a vstoupili do KSČ. Když v r. 1932 vyhrála KSČ místní volby (získala 10 mandátů ze 30), stala se Karla Kučerová zastupitelkou a členkou sociální komise. V roce 1933 zemřel její manžel Karel, v obci byla vysoká nezaměstnanost. Ze zápisů ze schůzí obecního zastupitelstva vyplývá, že se v r. 1938 Karla Kučerová, vdova, hlásila za obecního metaře i na vypsané místo obecního cestáře. Ke konci II. světové války začátkem března 1945 byla v obci ustanovena ilegální buňka KSČ a Karla Kučerová byla vyzvána, aby agitovala mezi ženami. 13. května se konala ustavující schůze KSČ, do jejíhož výboru byla zvolena „za ženy“ a stala se II. místopředsedkyní. 19. května 1945 byla znovu zvolena do 30 členného národního výboru, pracovala v zemědělské komisi. Prosazovala vybudování jeslí a zřízení obecní prádelny. Karla Kučerová zemřela 21. dubna 1948 v nemocnici na Bulovce. Na plenární schůzi MNV konané 28. dubna 1948 byla uctěna její památka 2minutovým tichem a bylo přijato usnesení, že na její počest daruje obec 10.000 Kčs na rekreaci školní mládeže a ulici Školní přejmenuje na ulici Karly Kučerové.[5] 2. 9. 1948 se u příležitosti slavnostního přejmenování konal v ulici pietní akt a po něm byl položen věnec  na hřbitově.[6]

Poznámka pro pamětníky: V ulici Školní č. p. 120 žila ve stejné době ještě jedna Karla (Karolina) Kučerová, švagrová výše uvedené zastupitelky. Jmenovala se za svobodna Vorlíčková a narodila se 10. 9. 1892 v Ďáblicích, č. p. 49. Její Členský list KSČ se zachoval v Národním archivu. Byla členkou strany od r. 1926, před válkou pracovala jako tkalcovka v továrně na kožené a voskové plátno M. Grába a synů v Libni, po válce jako kuchařka v Avii Letňany. Zemřela v 70. letech minulého století.

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 1. díl, str. 384

[2] SOA Praha-východ, Číslo fondu:187, Název fondu: Archiv obce Ďáblice

[3] http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=2E19465429664803936FA3A7FF002102&scan=89#scan90

[4] http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=B4DA1779747C4E07AD1EC09B88BC116A&scan=125#scan124

[5] Kronika Ďáblic, zápisy MNV r. 1948

[6] Z osobních poznámek p. Josefa Růžičky st., předsedy MNV Ďáblice v letech 1951-1960, kronikáře obce od 70. let minulého století