Markvartická

Ulice byla pojmenována při svém vzniku v r. 2005 a je vlastně pokračováním ulice Poděbradovy k ulici Šenovské na západním okraji obce. Pražský uličník k jejímu názvu uvádí: „V místě jsou obvyklé názvy podle převážně severočeských či severním směrem od Prahy ležících obcí. Vsi s názvem Markvartice jsou v severních Čechách dvě, jedna východně od Děčína poblíž České Kamenice, druhá u Jablonného v Podještědí. V příloze k usnesení rady hl. m. Prahy č. 1129 ze dne 16. 8. 2005, kterým se tato ulice pojmenovává, se uvádí pouze „název podle obce Markvartice“, tedy bez bližší specifikace, o kterou ves se přesně jedná.“ [1]

Od Kamenického Šenova jsou Markvartice u Děčína vzdáleny 12 km směrem na západ. První písemná zmínka o vsi je z r. 1281 (listina se dochovala v drážďanském archivu), kdy patřila k panství strážného hradu Ostrý. Už samotný název však naznačuje dřívější kolonizační aktivitu rodu Markvarticů, vlivných českých knížat, kterou potvrzuje i markvartický erb obce - červený štít, v jehož horní polovině je stříbrná kráčející lvice se zlatou zbrojí. Při tzv. velké kolonizaci ve 13. až 14. století docházelo k zakládání nových osad v málo osídlených pohraničních hvozdech za podstatné účasti německých kolonistů z přelidněných území západního a středního Německa. Ti zakládali v údolích lesní lánové vesnice charakteristické svým protáhlým tvarem, neboť stavěli usedlosti podél potoka a silnice. Nové osídlence nezvali do severního pomezního hvozdu, patřícího původně panovníkovi, čeští králové, nýbrž většinou šlechtické rody – Ronovci a Markvartici.[2]

30 km východně od Kamenického Šenova leží další severočeská obec Markvartice, ta je dnes součástí Jablonného v Podještědí. Jablonné v raném středověku plnilo funkci celnice na Lužické cestě a na odbočce ze Záhvozdské stezky. V první písemné zmínce z r. 1249 se nazývá Gavela, zřejmě podle latinského „gabella“ = celnice. Jablonné vlastnil v té době Havel z Lemberku z rodu Markvarticů, manžel Zdislavy z Lemberku. Markvarticové také zřejmě založili ves Markvartice jako důležité zemědělské zázemí města. Ves je poprvé písemně doložena r. 1391 v dědictví po Jindřichu Berkovi z Dubé (listina se dochovala ve starých deskách zemských), který v té době vlastnil lemberské panství.[3] V obci se nachází barokní roubený mlýn z počátku 18. století, který náleží k nejstarším stavbám svého typu v severních Čechách. Vzhledem k umístění stavby a majetkovému vývoji vodního díla je možno předpokládat středověký původ mlýnské usedlosti a její příslušnost k lemberskému panství.[4]

V těsném sousedství Ďáblic se ve středověku nacházela vesnička Markvartice, která ale zřejmě zanikla již před rokem 1550 a zůstalo po ní jen jméno pole. V křižovnickém urbáři je toho roku o Ďáblicích zapsáno: „Brož krčmu drží; povinnost z krčmy o sv. Jiří 1 k., z půl lánu dědiny 40 gr., z Markvartic 54 gr., z druhé dědiny 1 ½ k., roboty vorní z jara 2 dni, na podzim 3 dni; o sv. Havle tolikéž všeho a z louky panské 5 k., slepici 1.” V r. 1557 kromě krčmáře Brože obhospodařoval pole “Markvartice” i Václav Dráb: “Václav Dráb dědičného platu 2 k., z panské dědiny 3 k. 17 gr., z Markvartic 3 k., …”.[5] Ještě roku 1714 je v tereziánském katastru uveden název pole „V Markvarticích“ patřícího ke gruntu Jiřího Kautského (dnes čp. 29).[6] V historických listinách a zápisech není ovšem po těchto Markvarticích žádné stopy, na rozdíl od Humence v Hloubětíně (viz Humenecká), po kterém zůstal ve výše uvedeném urbáři v r. 1550 také pouze název pole[7], ale jsou o něm dochovány 4 zápisy z let 1207-1432.[8] Je zajímavé, že převor Manner při vymezení hranic ďáblického statku v r. 1659 jmenoval všechny obce, jejichž katastr sousedil s ďáblickým, kromě Střížkova („mezi vsí Letňany, Markvarticemi, Kobylisy, podle Ládví k Chabrům, k silnici březnoveské, k Třeboraticům až k Červenému mlýnu, kde hraničí s grunty čakovickými“ - viz ulice Mannerova). Můžeme se tedy domnívat, že Markvartice ležely v jihovýchodní části ďáblického katastru, který měl v 19. století název V lomu (viz ulice K Lomu). Údajně se do 20. století dochoval mezi nejstaršími pamětníky pomístní název Markvartická cesta, což měla být polní cesta směrem ke Střížkovu a k Letňanům.[9] (Pozn.: místní jméno Markvartice vzniklo přidáním přípony -ice k osobnímu jménu Markvart - mark=pohraniční území, wart=strážce[10]; Střížkov - původně Střiežkov = Střížkův dvůr od osobního jména Střiežek, což byla domácká zdrobnělina od „Střezimír“ nebo „Střezivoj“[11]; osobní jména Střezimír, Střezivoj jsou odvozená od slovesa "střieci, stříci" = 1. pozorovat, 2. stříhati-ve významu dávat pozor,takže držitel příjmení střežil mír (klid), byl strážce, voják;[12] dědina = zde zřejmě zděděné právo na statek nemovitý, tedy hospodářství, s příslušenstvím k němu polem i dvorem.[13])

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 3. díl, str. 100

[2] Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl, str. 770-773

[3] Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl, str. 536-543

[4] http://pamatkovykatalog.cz/?element=1263143&action=element&presenter=ElementsResults

[5] http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=10&bookid=302&page=700

Archiv český 28 – Zprávy o statcích venkovských z Archivu města Prahy, str. 697-698, HÚ AV

[6] Tereziánský katastr vsi Ďáblice, Národní archiv

[7] http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=10&bookid=302&page=709

Archiv český 28 – Zprávy o statcích venkovských z Archivu města Prahy, str. 706, HÚ AV

[8] http://mjc.ujc.cas.cz/

Antonín Profous: Místní jména v Čechách, str. 794

[9] PhDr. Miloslav Wimmer a kol.: ĎÁBLICE, Praha 2000, str. 39