V Pražském uličníku je uveden název ulice takto: „Štamberk (Stammberg – rodový, dědičný vrch?) jméno snad v souvislosti s dlouhodobou držbou Ďáblic řádem křižovníků s červenou hvězdou, měli zde hospodářský dvůr, u nějž byli zaměstnáváni uzdravení z řádových špitálů. – Etymologie názvu převzata od místního kronikáře, dle něhož se tento tradiční název vyskytoval již v josefínském katastru Ďáblic, tedy minimálně od konce 18. století a jeho oficiální zavedení již k roku 1922, na plánech Prahy a jejího okolí se však tento uliční název objevuje až od r. 1971.“[1]
Název Štamberk se objevuje již v gruntovních knihách vsi Ďáblice, kde je zápis „Jíra Stamberský, jinak Chalupářský řečený, podle gruntovního zápisu v knihách žlutých leta 1612 založených, Folio 143, kupil sobě, Dorotě manželce a dítkám svým chalupu s příslušenstvím od Václava Stamberskýho“ (mimochodem r. 1627 prodal Stamberský chalupu s příslušenstvím a se zahrádkou Jiříkovi Svobodovi, kováři a rychtáři ďáblickému, a manželce jeho … za sumu jedno sto kop, které měl splácet Dorotě Stamberské, od r. 1628 již J. Svoboda, jinak Chalupecký, splácí Dorotě, vdově po Jiřím Stamberským.[2] PhDr. Milan Harvalík z Ústavu pro jazyk český[3] na dotaz o původu jména „Štamberský“ odpověděl: „Vaše úvaha (na základě práce D. Moldanové[4]) o tom, že příjmí (doplňkové druhé jméno stojící při jménu křestním, neustálené a dědičně nepřejímané, předchůdce příjmení) S/Štamberský vychází ze zeměpisného jména S/Štamberk, je naprosto správná. První bylo zeměpisné jméno, pak teprve příjmí, které z něj bylo odvozeno příponou -ský. Velmi pravděpodobná je i hlásková adaptace německého jména Steinberg („Kamenný vrch“) na Štamberk. Vedle vámi uváděného jména Štampach (ze Steinbach) o tom svědčí i doklady jako Štampoch (rovněž ze Steinbach), Štamproch (ze Steinbruch) aj.“
Ve středověku se používal kámen jako jeden z hlavních stavebních materiálů. Výhodou bylo, pokud byl k dispozici co nejblíže místu použití. O Ďáblicích píše Jiří Ignác Pospíchal (velmistr řádu křižovníků v letech 1694 – 1699): „Obzvláštních památek ve vsi se nevynachází, toliko že tu kostel založení sv. Augustina býval, jakž indulgentia (odpustky) na týž kostel ukazují, kde stával, žádného znamení se nenachází: jsou rozličné ve dvoře grunty, odkudž znáti, že veliké stavení bývalo. Ves v ty vojenské příběhy všecka v pustotinu přišla, stavení rozbořeno. Bývala tu veliká věž v prostřed dvora, jak gruntové ukazují, a domnívám se, že z kamení té věže za času generalmistra Berky (mezi lety 1592-1606) nynější stavení postaveno jest.“[5] Dá se tedy předpokládat, že kámen ze Štamberku byl použit při stavbě a opravách ďáblického statku a po jeho vytěžení se místo začalo používat jako pole. Tomu, že tato praxe byla obvyklá, nasvědčuje i dokument z r. 1587 „Řád a nařízení o skále petřínské“, který se nachází v Národním archívu. V něm se v devíti bodech ukládají skalníkům povinnosti při těžbě kamene v klášterních lomech. Hned v prvním bodě se přikazuje: „Předně svrchu poznamenaní starší (skalníci) mají do všech verštatův bedlivě dohlídati, aby všichni skalníci a tovaryši jich, verštatův svých nezapieniovali a je vyrovnávali. Tak aby skála ta k zanečištění nepřišla a formané neb lidé jezdíc pro kámen stíženi nebyli a k dědinám vornejm tak, aby se zase síti mohlo, ty místa přijíti mohly.“[6] Název pole „na Stamberku“, resp. „na Stambercu“ se vyskytuje od r. 1714 v různých zápisech týkajících se vsi Ďáblice (v gruntovních knihách, tereziánském katastru i josefském katastru) a jako místní název i název ulice se dochoval do dnešních časů. Objevuje se např. v zápisu ze schůze obecního zastupitelstva z 2. dubna 1927, kde se v bodě 3. uvádí, že zastupitelé schválili úpravy ulice a kanalizace „na Štamberku“ s nákladem 35 000 Kč. Nebo v zápisu z obecní rady 27. července 1937, kde v bodě 2. Různé stavební záležitosti jednala rada „… ve věci provisorní boudy, která je postavena na obecním pozemku, proti čp. 13, na Štamberku,…“ (proti dnešnímu čp. 1050, stavebniny p. Vlacha).[7]
Poznámka: Z r. 1402 je první zmínka o vinici Topferka, která vznikla za Koňskou branou na pozemku řádu křižovníků s červenou hvězdou. Těmto místům se podle lomu na řevnické křemence v místech dnešního Národního muzea říkalo ve 14. a 15. století „na skalnici“[8] [9], což můžeme přeložit také jako „na štamberku“.
[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 1. díl, str. 531
[2] Kniha gruntovní č. 2 vsi Ďáblice, folio 9, AHMP
[3] http://www.ujc.cas.cz/zakladni-informace/pracovnici/harvalik-milan.html
[4] Dobrava Moldanová: Naše příjmení, 2004, str. 16
[5] Dr. Zikmund Winter, Pam. arch. XIV. 1889: „Zprávy o ‘statcích špitálských konec mostu v Starém Městě Pražském', str. 81-82, 26-30
[6] Václav Rybařík: Pražští skalníci, kameníci a sochaři, Praha 2017, str. 9
[7] SOA Praha-východ, Číslo fondu:187, Název fondu: Archiv obce Ďáblice
[8] Václav Rybařík: Pražští skalníci, kameníci a sochaři, Praha 2017, str. 26
[9] František Vacek: Dějiny vinic na území nynějších Královských Vinohradů od počátku XV. století do r. 1526, Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy, díl VIII, str. 213