V Pražském uličníku se k názvu ulice uvádí: „Název ulice, vzniklé v r. 2001, připomíná nedaleké opukové lomy, které byly zavezeny až koncem 19. století. Název současně koresponduje s pojmenováním některých okolních ulic (Buližníková, Na Znělci).“[1]

Při pohledu na geologickou mapu Ďáblic[2] vidíme, že opuka (ID:307) se nachází v západní části mimoúrovňové křižovatky na Cínovecké (proto pomístní název Lom, V lomu) a zhruba v jižní části středu obce, nejzápadnější výběžek sahá k Brigádnické. Ulice spíš nese jméno podle jednoho z povolání, které bývalo v Ďáblicích od počátku 20. století běžné, a připomíná nedaleké buližníkové lomy a lůmky na Ládví a jeho blízkém okolí. Od středověku se jako skalníci označovali lidé, kteří lámali kámen ke stavbám. Někdy se tak říkalo nájemcům lomů, ale nejčastěji se jako skalníci označovali prostí dělníci v lomech.[3] Křižovníci s červenou hvězdou potřebovali kámen hlavně na opravy Juditina mostu, který spravovali a na němž vybírali clo, a k těmto účelům jim král Jan Lucemburský povolil lámat kámen kdekoliv, a to listinou ze 14. září 1332.[4] K opravám mostu a špitálu sloužily křižovníkům lomy na Letné (spor o tyto lomy se skalníkem Jakubem řeší listina z 28.března 1330[5]) nebo lomy v Hloubětíně, které jsou uvedeny v urbáři kolem r. 1550 („Pavel ze skály úroku platí 30 gr.,...“[6]) i v r. 1610, kdy se vzpomínají „sirotci nebožtíka skalníka“.[7] Malé lomy v Ďáblicích sloužily evidentně jen pro místní potřebu, protože se v žádném křižovnickém urbáři nevzpomínají, křižovníkům z nich tedy neplynul žádný trvalý příjem. O tom, že tu lom byl, svědčí pomístní název „V lomu“ a s ním související označení polí, jak jsou uvedena v ďáblické gruntovní knize z r. 1654: „U lomu“ (beim Steinbruch), „Proti lomu“ (gegen Steinbruch).[8] V případě potřeby v nich práci skalníků zřejmě vykonávali čeledíni a podsedníci (obyvatelé vesnice, kteří mohli být majiteli vlastního domu, ale obvykle neobdělávali vlastní pole a pro obživu robotovali buď pro vrchnost na panských polích, nebo se živili prací pro jiné poddané). Změny nastaly až po zániku poddanství a vrchnostenské správy v roce 1848, kdy v lomech začali podnikat soukromníci, kteří vystřídali feudální vrchnost. Význam buližníkových lomů na Ládví vzrostl koncem 19. století, kdy se začaly štětovat silnice a budovat železnice. V období hospodářské krize začátkem 20. století se zastavovala práce v lomech po celé zemi a začalo propouštění skalníků. Tehdy zřejmě vzniklo v Ďáblicích družstvo skalníků – lamačů buližníku, které pracovalo v lomech na Ládví a je zachyceno na staré fotografii (1912).[9] Na plánku Ládví z r. 1914, uloženém v Archivu hl. m. Prahy, jsou naznačeny polohy i starých opuštěných lomů na Ládví.[10] O působení skalníků v Ďáblicích ve 30. letech minulého století svědčí „Zápis o schůzi obecního zastupitelstva z 26. 7. 1934“, kdy bylo na programu „Zadání kamene a štěrku na opravu ulice Švecovy (dnešní U Prefy)“. Nabídku podalo i „družstvo lamačů kamene z Ďáblic“.[11] Na soupisu aktivních lomů k r. 1945-1947 jsou v Ďáblicích uvedeny 2 pronajaté lomy křižovníků a jeden lom na severovýchodním svahu Ládví patřící Avii Letňany. V každém lomu pracovalo 5-12 dělníků-skalníků.[12]

Dnes se výraz skalníci nebo skaláci používá pro označení specialistů na skály. V databázi povolání spravované Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR je uvedeno, že náplní jejich práce je mj. „monitorování a zabezpečování skalních masivů, zabezpečení rizikových skalních útvarů bezprostředně ohrožujících životy, zdraví a majetek občanů formou drobných sanací či úplného odstranění nestabilních horninových bloků menší velikosti, průběžná údržba pískovcových masivů, skalních i lesních svahů nad sídelními objekty, turistickými cestami, veřejnými i místními komunikacemi“[13] (dnešní „skalníci“ měří třeba pohyb Pravčické brány[14]).

[1] M. Lašťovka, V. Ledvinka a kol.: Pražský uličník, 3. díl, str. 155

[2] http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/show_map.php?mapa=g50&y=737600&x=1037200&s=1

[3] Z. Winter: Řemeslnictvo a živnosti 16. věku v Čechách 1526-1620, str. 123-124

[4] Archiv generalátu a konventu křižovníků s červenou hvězdou v Praze. Národní archiv Praha

[5] Václav Rybařík: Pražští skalníci, kameníci a sochaři, 2017, str. 23-49

[6] http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=10&bookid=302&page=710

Český archiv, str. 710 vlevo nahoře

[7] Zprávy o „statcích špitálských konec mostu v Starém Městě Pražském“, sděluje dr. Zikmund Winter, Pam. arch. XIV. 1889

[8] Archiv hl. města Prahy, Sbírka rukopisů z let 1618–1879 pro Ďáblice, Sign. 2894 - Gruntovní kniha č. 2 (1618–1792)

[9] PhDr. Miloslav Wimmer a kol.: ĎÁBLICE, Praha 2000, str. 43

[10] Archiv hl. m. Prahy (www.ahmp.cz), Sbírka fotografií: List 2a plánu Prahy a okolí z let 1910-1914 (nakreslené stavebním úřadem, vydané nákladem obce Pražské, reprodukce Unie v Praze) – do vyhledávače vpravo na hoře napsat Ďáblic, vyhledá 21 fotografií, požadovaná je 19.

[11] SOA Praha-východ, Číslo fondu:187, Název fondu: Archiv obce Ďáblice

[12] F. Prokop: Soupis lomů ČSR, číslo 42, str. 82-85

[13] Josef Pošmourný: Deník křižovnického velmistra Jiřího Ignáce Pospíchala (z let 1662-1696), studie, str. 37

[14] https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_priroda/skalnici-meri-v-ceskem-svycarsku-pohyby-pravcicke-brany-snazi-se-zjistit-kdy-spadne_201312131646_mhromadka