A bývalo tomu tak i dříve. Víkend před svátkem sv. Václava bylo tradicí pořádat ďáblické posvícení, kdy se občané mohli na ulicích potkat se sousedy, pohovořit o úrodě, pochlubit se svým kuchařským uměním, večer na taneční zábavě se ostatním předvést na parketu.
Po mnoha letech jsme se my, Ďábličáci, opět sešli v bývalém centru naší obce. Předsedkyně kulturní komise Simona Dvořáková 4 měsíce pracovala na „poloviční úvazek“ na tom, abyste zažili Ďáblice jinak. (Ostatní členky organizačního týmu T.Dohnalová, A.Mošničková, J.Ouředníčková, V.Růžičková, M.Stroblová, B.Tranová, spolu s několika aktivními sousedy, také nezahálely, za což jim patří dík.) Podle mnoha spoluobčanů se akce zdařila. Ne vše bylo stoprocentní, přesto však je na co navázat. Přejme si tedy, aby znovuobnovená tradice sousedských slavností i v příštích letech našla nejen své organizátory, ale i vás, spokojené občany Ďáblic.
Hana Macháňová
Motýlkový stůl Ďáblického zpravodaje
Když jsem požádala organizátory akce „Zažít Ďáblice jinak“, zda by zde mohl mít své místo i
stánek Ďáblického zpravodaje, měla jsem jasnou vizi o tom, jakým způsobem budeme s šéfredaktorkou Hankou Macháňovou tento měsíčník prezentovat. Povídat si se sousedy o tom, co by si rádi ve zpravodaji přečetli, co se jim v minulých číslech líbilo a nelíbilo. Protože jsem předpokládala, že přijdou i s dětmi, tak aby byla i pro ně u našeho stánku nějaká zábava, připravily jsme pro ně vybarvování motýlků z barevných papírů a malé odměny. Představa poklidného odpoledne a povídání se sousedy skončila po vystoupení dětí z mateřské školy.
A pak jsou mé vzpomínky na tuto úžasnou sousedskou akci na několik hodin jako jízda rychlíkem. Náš stůl byl obležený malými i většími dětmi, které se do malování pustily s neobyčejným elánem a vzaly to opravdu vážně. Rozhodnout se, jakou barvu motýlka zvolit, zda použít fixy, pastelky nebo voskovky, to nebylo vůbec jednoduché. A zda si poté vybrat balónek, lízátko nebo jinou maličkost, to také ne. Pro nedostatek místa některé děti vybarvovaly i na lavičce a byly naprosto úžasné, vyzdobily přibližně 70 motýlků, a pro ty, které nám nechaly na památku, najdu důstojné místo, kde budou vystaveny. Děkuji Emičce, Jůlince, Sofince, Nikolce, Markovi, Kristiánovi, Aničce, Valince, Chelsea, Jolance, Lidušce, Evičce, Robinovi i všem dalším nejmenovaným dětem za jejich tvůrčí práci a panu Macháňovi za mnohahodinovou pomoc při vydávání odměn a další podporu. A tak povídání se sousedy probíhalo jen v některých volnějších chvilkách a já se jim omlouvám za to, že jsme pro ně měly málo času. U vedlejšího stolu byla připravena ochutnávka domácích sladkých a slaných dobrot. Podle zaznamenaných reakcí všem chutnalo, bohužel ochutnávačů bylo mnohem více, než donesených výrobků a tak se asi na všechny přítomné nedostalo.
Dalším stánkem v naší blízkosti byl „FRESH BAR“, kde se mohli sousedé občerstvit ovocným a zeleninovým salátem, banánem s čokoládou a šlehačkou nebo ovocnými nápoji, které uvítaly především děti. Díky dobrovolným příspěvkům za toto pohoštění se podařilo vybrat 868 Kč na opravu sochy M. J. Husa v ďáblické modlitebně.
Všem přispěvatelům děkujeme. Ještě poděkování za sponzorské dárky firmám Okna Macek, Miloslav Pácalt, Betonbau a dalším, kteří přispěli upomínkovými předměty.
Nechci mluvit za ostatní, ale pro mě to bylo úžasné odpoledne a jsem moc ráda, že se na této akci sešlo tolik ďáblických spoluobčanů a doufám, že se tato slavnost uskuteční i v dalších letech.
Jana Ouředníčková
SDH Ďáblice se také aktivně účastnil akce „Zažít Ďáblice jinak“. Návštěvníkům jsme nabídli komentovanou ukázku techniky (Liaz K25, Tatra 148, Transit, raft s motorem aj.), hasičské zbrojnice a dále si všichni mohli vyzkoušet lezení na umělé stěně o výšce 10 m, kde lezci byli samozřejmě jištěni proti případnému pádu. Lezeckou stěnu si přišli vyzkoušet děti i dospělí, přičemž nejmladší, kdo pokořil celou stěnu, byla teprve osmiletá slečna Anička. Pochvalu za odvahu a šikovnost si však zaslouží všichni zúčastnění.
Během celé akce jsme také zajišťovali občerstvení v našem stánku před hasičskou zbrojnicí, dále jsme pomáhali s přípravou a úklidem akce. Celou akci hodnotíme velmi pozitivně, a pokud nám časové možnosti dovolí, budeme se jí rádi účastnit i v dalších letech.
Pokud se kdokoliv nemohl této akce zúčastnit a měl by zájem se o naší činnosti dozvědět více, kontaktujte nás na emailu: info@hasicidablice.cz.
Filip Mareš
Na rybnících jsme bruslili... (ohlédnutí za „Zažít Ďáblice jinak“ – Naučná stezka v usedlosti Křižovníků)
Takto a podobně zněla slova ďáblických rodáků, šedesátníků, kteří se přišli podívat do statku a prošli si 19. září naučnou stezku. Jinak se po dlouhá desetiletí usedlosti Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou neříkalo. Tato místa byla jen hospodařícím státním statkem. Církve a řády byly v socialistické éře naší země perzekuovány. Sedmdesátníci a starší vzpomenuli na „ranní nástup“ zaměstnanců statku na dvoře, kdy se rozdělovala práce pro ten den. Chodilo se po udusané zemi, chodilo se blátem.
Já jsem do Ďáblic přišla v roce 1975 a pamatuji pana Františka Tichého, posledního kočího, který s párem koní rozvážel po obci hnůj ze stájí statku ďáblickým zahrádkářům. V rozhovorech, které jsem měla při přípravě naučné stezky, jsem se od pana Kmínka, nájemce statku a polností, dozvěděla řadu informací. Pamětníci, s nimiž jsem ve vstupu do usedlosti řádu hovořila, také vzpomínali. A byli to hlavně oni, kteří přijali pozvání a posadili se do maličké improvizované čajovny, z nápojového lístku si vybrali čaj, popíjeli jej a hovořili. Čajovna se stolečky, ubrusy i květinami byla dílem B. Tranové a T. Dohnalové. „Čajovnice“ nabízely i moučníky, které upekly laskavé sousedky.
V krásném sobotním odpoledni muži všeho věku okukovali veliké stroje, kterými se dnes pole obdělávají. Vše se vyvíjí. Někdy k dobrému, někdy ke zlému. Z myšlenek pana Kmínka připomínám jednu, se kterou jsem se ihned ztotožnila: Nesmyslně obrovské lány obhospodařuje technika, kterou obsluhuje jen málo pracovníků. Ze svých platů však musíme podporovat nezaměstnané…
Občanům, kteří by chtěli zavzpomínat na dobu před 50 a více lety, mohu přislíbit, že Spolek pro Ďáblice spolu s komisí sociální uskuteční setkání, kde se bude vzpomínat. Možná, že nějakými fakty doplníme i kroniku. Pozveme samozřejmě i mladší občany Ďáblic, rodáky i obyvatele, kteří cítí potřebu být ve vztahu s minulostí bývalé vsi Ďáblice, byť se do naší městské části přistěhovali teprve nedávno.
Touto cestou bych i za Barbaru Tranovou a Tatjanu Dohnalovou chtěla poděkovat všem, kteří nám pomohli uskutečnit náš nápad - seznámit občany s jádrem historické části Ďáblic a dopřát jim posezení v příjemném prostředí čajovny na kraji usedlosti řádu Křižovníků.
V roce 2016 můžeme znovu uspořádat sousedské slavnosti a rády mezi sebe přijmeme sousedy, kteří se k nám chtějí připojit, mají potřebu spolu něco vytvořit a prožít.
Milada Stroblová
Čajovna ve statku
Během slavnosti „Zažít Ďáblice jinak“ měli návštěvníci možnost prohlédnout si areál hospodářských budov, které patří do historického celku usedlosti Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Při vchodu do areálu byla zřízena malá čajovna, která nabízela příjemné pohoštění s širokou nabídkou čajů a domácího pečiva. Po obsáhlé prohlídce se návštěvníci mohli občerstvit a popovídat si u šálku dobrého čaje, a tak čajovna přispěla k celkové dobré atmosféře sobotního odpoledne. Výtěžek z prodeje čajů a dobrot byl věnován na restaurování sochy M. J. Husa.
Renata Weslyová, farářka CČSH
Ďáblická kaple Nejsvětější Trojice a sv. Václava se v září pro širší veřejnost otevřela dvakrát. 12. 9. se konaly Dny evropského dědictví, kdy je možnost se do kaple podívat, poslechnout si něco o její historii a prohlédnout si okolí.
19. září, kdy jsme mohli „Zažít Ďáblice jinak“, byla kaple otevřena především pro lidi z Ďáblic, aby si mohli kapli prohlédnout, podívat se na varhany nebo na zrestaurovaný zvon, který místní duchovní správce P. PhDr. Marek Pučalík, O.Cr. znovu požehná. Opravený zvon pak bude znovu zavěšen zpět do věžičky.
Zajímavá byla přednáška zvoníka z katedrály sv. Víta pana Tomáše Stařeckého, který své povídání o zvonech doplnil i promítáním a pro velký zájem svůj výklad zopakoval.
Kdo chtěl, mohl si poslechnout i zástupce Křižovníků Jana Koloucha O.Cr., který mluvil o historii kaple a některých duchovních tématech.
Pozornost upoutala i výstava výtvarných prací dětí ze Základní a Mateřské školy, které ďáblickou kapli nakreslily a zdařilé obrázky jsou tam už půl roku vystavené a obdivované.
Kaple byla otevřena do pozdních hodin, takže se tam každý, kdo měl zájem, mohl podívat, zastavit se, popřemýšlet... Nebo může někdy příště přijít na koncert vážné hudby, prohlídku betléma, Noc kostelů a další akce, na kterých je každý vítán.
Alžběta Mošničková
Hudební škola Yamaha chtěla na sousedské akci nabídnout kurzy HŠY pro děti již od 4 měsíců až do 6 let, které probíhají v Obecním domě v Ďáblicích. Děti si mohly vyzkoušet rytmické hudební nástroje, zaskákat si panáka a vybarvit obrázek. Jako odměna byl připraven balónek a něco sladkého.
Myslím, že se akce moc povedla.
Dagmar Duchková, Yamaha Class
Ekocentrum „Poznej a chraň“, zřízené v minulém století rovněž jako sídlo oddílu mladých ochránců přírody se zúčastnilo sousedských slavností dne 19. 9. odloučeným stanovištěm poblíž svého objektu (Kokořínská 2) a kupodivu nezůstalo nepovšimnuto - těšilo se pozornosti a sympatiím. Podnikli jsme tam psychometrický průzkum na téma „Proč nemají někteří lidé rádi hady pro domnělé vlastnosti, které vůbec nemají“, nechali vyplňovat testovací dotazníky o znalostech naší herpetofauny a určovat jednotlivé druhy na sérii fotografií (výsledky zpracovává oddíl MOP). Byly tam i obecné herpetopoutače a zdrcující efekty i herpetožertíky, největšímu zájmu se ovšem těšily živé ukázky.
Ing. Jiří Haleš, předseda ZO 01/68 ČSOP, zřizovatelky Ekocentra „Poznáním k ochraně“
