Na veřejné schůzi zastupitelstva 17. 6. 2015 zazněla od ďáblického občana oprávněná stížnost na nepořádek a další negativní jevy, který způsobuje skupina bezdomovců, zdržující se v tomto období na obecním pozemku v blízkosti bývalé Prefy. Požadoval sjednání nápravy od obce a aktivnější přístup strážníků městské policie. Jeho požadavek je jistě oprávněný a pochopitelný. S bezdomovectvím se již dlouhodobě potýká celá naše společnost, byly popsány tuny papíru o tom, jak tento problém řešit, ale zatím lidí bez domova každoročně přibývá a nezmizí jen proto, že si to my přejeme. Jen v Praze jsou jich přibližně 4000, i když přesné číslo se nedá spočítat.
Pracovní skupina pražského magistrátu již v roce 2012 vypracovala 26 stránkový dokument Koncepce návrhů řešení problematiky bezdomovectví v Praze v letech 2013–2020.
Toto jsou jen 2 úryvky, ostatní najdete na www.praha.eu.
HMP vychází ze třech základních faktů: – počet bezdomovců v Praze je objektivní, viditelný a do určité míry odhadnutelný; – jiné území než území MČ v Praze neexistuje; – bezdomovce nelze z území HMP vytlačit žádným společenským a právně přijatelným způsobem. Pokud tato tři fakta akceptujeme jako výchozí stav, pak tento stav do jisté míry předurčuje nutnost spolupráce HMP a MČ v oblasti bezdomovectví. HMP v této kapitole nastavuje základní předpoklad takové spolupráce, tím je model systému spravedlivé distribuce služeb na území SO MČ 1–22.
Respekt vůči lidským a občanským právům a životu je úhelným kamenem naší civilizace, kultury i politiky. Pokud je porušován, je principiálně ohrožena podstata demokracie a svobody. Odpovědnost za VŠECHNY OBČANY vzniká kombinací aktivit těchto občanů s možnostmi a sociální odpovědností všech, kteří se hlásí k vytváření podmínek pro život. Koordinovaná a koncepčně založená péče o bezdomovectví je jedním z možných viditelných nástrojů prosazování respektu vůči odlišným jedincům a skupinám. V tomto smyslu může být i podnětem pro obecné vyšší respektování odlišnosti a naplňování lidských práv i u ostatních slabých, bezmocných a vyloučených. V textu jsme se nevěnovali opačnému problému, který je při péči o lidi bez domova také aktuální, totiž neochotě přijmout podmínky lidských povinností – druhé strany lidských práv – částí bezdomovců. Projevuje se to řadou činností, které mají podobu přestupků, zneužívání možností pro návrat do běžného života, obtěžování spoluobčanů, nerespektování zásad soužití a dobrých mravů, někdy i trestných činů, které nemohou být vlastně někdy ani potrestány atd. Tuto skutečnost jsme nezmínili proto, že ve veřejnosti a v povědomí mnoha institucí a jejich představitelů je bezdomovectví spojováno právě a jen s tímto obrazem. Koncepce by mj. měla napomoci v přemáhání jednostranných postojů. To ale neznamená, že tato deviantní část není s bezdomovectvím spojena. Z hlediska naplňování koncepce je podstatné vzít tuto skutečnost v úvahu a při diferenciaci přístupů k bezdomovectví a bezdomovcům ji respektovat. Znamená to, že do souboru nástrojů pro práci s bezdomovci nepochybně spadá i propracování a ověřování možných sankcí tam, kde převáží deviantní recidiva.
Nemohu si nevzpomenout na minimálně 2 známé z Ďáblic, kteří kdysi žili stejným životem, jako většina z nás. Měli rodinu, práci, dům i dostatek peněz. A přesto skončili jako bezdomovci a dnes již nežijí. Dalšího před stejným osudem zachránila laskavost rodiny Holcových (hospoda u Krále Holce), kteří mu poskytli pomocnou ruku a umožnili mu dožít v důstojných lidských podmínkách.
Přiznávám, že mě trochu zaskočila reakce dvou zastupitelů: jeden navrhoval bourat jejich přístřešky, druhý zakázat občanům darovat bezdomovcům jídlo. No, více soucitu měli snad i lidé ve středověku. Ani mně se nelíbí polehávání opilých lidí na veřejném prostranství, na lavičkách, to, že vykonávají své potřeby na veřejných místech, ale bez pomoci celé společnosti, tedy i nás všech, bude jen hůř. Doufám tedy, že se najde nějaké řešení, jak žít vedle sebe, aniž bychom si navzájem překáželi.
Jana Ouředníčková
